Jak se vám hrálo v České Lípě?
My teď hrajeme docela dobře, ale dnes byl zvuk takový podivný. Možná je to tím sálem, ale jinak to šlo.

Řekli byste čtenářům několik slov o vašem novém albu Maska za maskou?
Vlastně bylo na čase. My jsme vydali poslední album v roce 2002. Teď už to bylo tak nějak potřeba. I v Americe, kde jsme hráli loni, po nás chtěli, abychom příště přivezli něco nového. Prvních šest písní vzniklo v posledních letech a hrávali jsme je i na koncertech, následně jsme k tomu dalších šest skladeb dodělali. Vratislav Brabenec přinesl pár pěkných textů a asi se to podařilo.

Křest vaší desky proběhl nadvakrát, v londýnské Queen Elizabeth Hall a v pražské Akropoli. Jak se vám akce vydařily?
Spíše pro nás byl důležitější ten křest v Akropoli. V Londýně to bylo spíše takovou náhodou, byli jsme tam v té době pozváni jedním Angličanem, který u nás kdysi učil. Vyjednal to právě v Queen Elizabeth Hall, kam na nás přišlo asi dvě stě padesát lidí a dopadlo to dobře, i zvukově. V Akropoli je to dobré vždycky. Zvuk je tam dobrý a lidem se to líbilo.

FOTOGALERII Z KONCERTU PLASTIKŮ SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Skladby vašeho nového alba pro mě nepostrádají váš typický zvuk a přitom jsou žánrově pestré. V jedné jste se vnořili i do klezmeru.
To byla hlavně poslední věc Tygr v Praze, píseň, která vznikla během jednoho dne. Ale já s Vráťou máme ke klezmeru docela blízko. Oba máme například rádi newyorskou skupinu Klezmatics. Mejla by nám to asi docela neschválil. On měl radši takovou bítovější cestu. My si teď každý skládáme, co chceme a asi je to dobře.

Poměrně často jste v posledních letech vystupovali v Americe. Jak na vás reaguje tamější publikum?
V Americe a hlavně v New Yorku jsme měli pár dobrých koncertů. Chodí tam na nás místní Češi ale i Američani, někteří tam naši hudbu docela znají. Jiná byla předloňská zkušenost. Vystupovali jsme v Lincolnu, kam přišlo čtyřicet lidí nebo v Kansas City, kam jich sice přišlo šedesát, ale hráli jsme až v půl jedné v noci.

Jak hodnotíte současnou alternativní scénu?
O současné scéně nemám moc přehled. Dlouho jsem teď na ničem nebyl, ale jsou tady nějaké dobré mladé kapely. Já hraju ve svých projektech, věnuji se irské muzice a na ostatní vlastně není čas.

V minulosti jste byli systémem vnuceni do role opozice, je něco, vůči čemu byste se chtěli vymezit dnes?
To byste tady teď asi musel sedět s Vráťou, aby vám řekl, co si myslí o současné politické garnituře. Já to sice neříkám, ale myslím si to taky. Dříve jsme třeba v textech Egona Bondyho měli politické narážky. Teď už se tím nezabýváme, i když teď vlastně ta Maska za maskou je narážka na to, že všechno jde do prdele, ale spíš celosvětově. Je ale zbytečné se zabývat šašky, jakými jsou naši současní političtí představitelé.

Autor: Tomáš Cidlina