Je to jedna z tváří, která se podílí na českolipském kulturním životě. Řeč je o ústeckém rodákovi Jarku Hylebrantovi. Ten sice vystudoval sklářskou školu, ale nakonec zakotvil u kultury. Učarovala mu filmová plátna a letos do kin dorazí dva filmy, ve kterých se objevil. Jedním z nich je film Spící město, který si v srpnu odbude dvě regionální premiéry, a to v České Lípě a Novém Boru. „Když jsem si poprvé přečetl scénář, tak jsem zajásal radostí! Hlavně proto, že je to velký film pro děti a mladistvé. To jsem si roky přál, abych mohl v něčem takovém hrát,“ svěřil se se svými pocity herec v rozhovoru pro Deník.

Začněme od nejaktuálnějšího projektu, a tím je film Spící město. Jakou v něm máte roli a musel jste projít castingem?
S dovolením začnu od konce, protože je to jednodušší. Naštěstí jsem nebyl na castingu, opravdu nenávidím tohle nutné zlo. Režisér Dan Svátek mi rovnou zavolal s nabídkou. Pro mě to byla taková radost, protože na spolupráci s Danem jsem čekal nekonečných dvanáct let od našeho prvního filmu. Právě on mi dal první velkou filmovou šanci a já pro něj klidně budu hrát vrzající dveře (smích). Má postava se jmenuje Zbyněk a je asi nejpřekvapivější postava filmu, ale to nebudu prozrazovat. I když je to menší role, jsem z ní doteď nadšený, protože je výrazná a klíčová. Mám tyhle podivné charaktery rád, protože jako herec mohu opravdu hrát. Většina mých postav, které jsem hrál, šla absolutně proti mé osobnosti, takže je to pro mě vždy nový a intenzivní prožitek, který osobně neznám. Možná jde právě o jeden z důvodů, co mě na herectví baví nejvíce, ta barevnost charakterů a úžasní lidé kolem filmu.

Zdroj: Youtube

Spící město (2021) - teaser trailer Zdroj: YouTube.com/Totalfilm.cz

Znal jste knižní předlohu ještě před tím, než jste získal roli?
Stydím se moc a omlouvám se Martinovi Vopěnkovi, že jsem knihu neznal a až scénář mě ke knize přivedl. Bohužel jsem ji ještě nestihl přečíst a vím, že má další díly. Takže až teď strávím vše, co musím ještě nutně přečíst, tak se do ní hned pustím. Poslední dobou se mi toho teď nakupilo na čtení tolik, že vlastně nemám čas na zájmovou četbu. Ale napadá mě, že si spíš musím lépe uspořádat čas.

Zdroj: DeníkV srpnu proběhnou i regionální premiéry v Boru a Lípě. Mohou se těšit diváci na doprovodný program?
Jsem vždy dost nervózní z premiér, které se dělají v místě, kde žiji, protože tam to prožívám nejintenzivněji. Jsou to malá města, všichni se tam známe a najednou mám v kině film. Myslím, že premiéry v Novém Boru a České Lípě jsou už legendární. Velké díky patří úžasným lidem Iloně Rejholcové a Antonínu Nevole, kteří se o kina starají. Určitě pro diváky připraví nějaké milé překvapení a mě bude ctí, že u toho budu moci 20. srpna být. V Novém Boru bude premiéra Spícího města od 17 hodin a v českolipském kině Crystal od 18 hodin. Hodně mě baví ta diskuze s diváky a vlastně mohu prozradit jednu zajímavost, že v Novém Boru žije i koproducentka filmu Mirka Masaříková.

V Čechách se často točí romantické komedie, které v mnoha případech sklízí kritiku. Myslíte si, že se podaří filmu Spící město, které vybočuje z tohoto oblíbeného žánru, oslovit diváky a kritiky?
Když jsem si poprvé přečetl scénář, tak jsem zajásal radostí! Hlavně proto, že je to velký film pro děti a mladistvé. To jsem si roky přál, abych mohl v něčem takovém hrát. Po velmi dlouhé době je tu český dobrodružný film, který je vyloženě určený teenagerům tak, aby přišli do kina s kamarády a rodiči. Už samotná myšlenka příběhu o světě, ve kterém usnou rodiče a děti se musí postarat samy, aby přežily, je pro mě naprosto strhující. Takto by přeci měl fungovat správný film. Musí být strhující. Věřím, že diváky bude film bavit, protože je to skvělý příběh a odehrává se v okouzlující krajině České Kanady, která je neuvěřitelně fotogenická. Vizuální zážitek na plátně díky kameramanovi Jakubovi Šimonovi bude nádherný. Lákadel je ve filmu opravdu dost.

Jaká jsou ta další lákadla? Proč by měl divák film zhlédnout?
Spící město nabízí nevšední zážitek hlavně díky originálnímu příběhu a skvělému vyprávění režiséra Dana Svátka. V neposlední řadě mě na tomhle filmu baví hlavní herecké obsazení. Měl jsem obavy z natáčení s dětmi, protože většina kolegů mě strašila, že je to peklo. Ale opak byl pravdou. Všichni čtyři hlavní představitelé jsou ve filmu báječní. Právě to se může mladým divákům líbit, protože příběh prožijí se skvělými mladými herci. Samozřejmě je doplňují senzační starší kolegové (smích).

Filmovým debutem se pro vás stal film Hodinu nevíš. Jak na něj vzpomínáte?
To je velmi srdeční záležitost. Je to jako, když se poprvé zamilujete. Myslím, že jsem procházel nejsložitějším castingem, protože všichni herci, co jsem se potkával na zkouškách, měli svou postavu už jistou. Já jsem byl stále „možná“ Petr. Do dneška nevím, proč mě s tím režisér tak trápil, ale když mi jeden večer zavolal, a to bylo už tak tři týdny před natáčením, že na tu mou roli opravdu nemá nikoho lepšího, tak se mi podlomily nohy a s pokorou jsem byl šťastný. Jenomže to „nejlepší“ mě teprve čekalo. Na jedné z posledních čtených zkoušel mi režisér Svátek řekl, že má takový nápad v rámci modelaci mojí postavy. A to, že Petr bude neslyšící. V ten den přišel herec, se kterým jsme se ještě neznali, a můj úkol zněl, abych ho přesvědčil, že neslyším. Upřímně, myslel jsem, že se zblázním, ale pak jsem si řekl, že jestli chci být herec, tak tohle je asi jediná šance a začal jsem hrát neslyšícího. Skoro půl hodiny jsem hrál a kolega mi dokonale věřil. Dokonce se stalo, že se režisér začal smát a můj kolega ho upozornil, že se chová dost nevhodně vůči mně. A tím jsem získal roli ve svém prvním celovečerním filmu, na který jsem opravdu pyšný, protože je to skvělý film.

Prošel jste i několika televizními seriály a objevil se ve videoklipu Pavla Callty. Jaká role byla pro vás nejnáročnější či představovala největší příležitost?
Vlastně jsem zatím nikdy nehrál roli, která by nebyla nenáročná nebo pohodová. Většinou ztvárňuji záporné postavy. Ty se sice hrají hezky, ale aby byly uvěřitelné, musí se na nich dost pracovat. Ve filmu Spící město jsem měl postavu náročnou v tom, že jsem musel dělat i kaskadérské kousky, a to bez dubléra. Mám scénu, kdy mě kopnou do hlavy a srazí ze schodů. To jsem udělal všechno sám. Nejnáročnější role? Z poslední doby to byla role feťáka Vikiho ve filmu Město, který uvedeme na podzim tohoto roku. To bylo opravdu peklo. Zhubl jsem pět kilogramů. To byl při mé štíhlé postavě poměrně problém a musel jsem najít určitý způsob, jak vlastně komunikovat a vypadat. Ta změna pro film byla opravdu radikální, a když jsem se viděl první den na place namaskovaný, tak mi bylo opravdu zle.

Jestli se nepletu, tak tento rok by měl spatřit světlo světa kromě Spícího města další projekt, že?
Minulý rok, který byl naprosto šokujícím a velmi smutným, jsem měl ale velké štěstí, že jsem mohl natočit dva celovečerní filmy. V polovině září bude mít na zlínském filmovém festivalu premiéru film Město režiséra Jiřího Diviše, kde ztvárňuji feťáka Vikiho. Je to první český film, který byl natočený na mobilní telefon a mně je opravdu ctí, že u tohohle přelomového filmu mohu být v jedné z hlavních rolí. Kromě mé maličkosti se v hlavních rolích objeví Veronika Divišová a Oskar Hes. Dále pak Tomáš Dastlík, Filip Kaňkovský a další. Kameramanem je Jakub Šimůnek, takže už to zaručuje skvělý vizuální zážitek. Sice jsem nervózní, ale těším se moc. A pokud vše dobře dopadne, tak snad brzy bude hotov filmový thriller Hlasy.

Máte nějaký sen, kterého byste chtěl v oblasti filmu dosáhnout?
Byl bych moc rád, kdybych o sobě za čas mohl říct, že za to, co jsem natočil, se nemusím stydět. To je pro mě hrozně důležité i při výběru přijatých nabídek. Nezáleží na tom, zda se jedná o film s velkým rozpočtem a za úžasné peníze. Nebo naopak o studentské dílko, které se dělá zadarmo. Pro mě je důležité, abych se v roli cítil perfektně, neošíval se nějakou nejistou. Mám metu, abych mohl mít pořád to úžasné právo v herectví si vybírat jen to, co chci, a ne že musím. Vím, že mám úžasný komfort a moc si toho vážím. Ve filmové branži mám jeden velký sen: chtěl bych být výborný scénárista. To mě teď láká a zaměstnává úplně ze všechno nejvíce.

Vystudoval jste Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou Kamenický Šenov, ale nakonec jste místo řemesla a sklářství zakotvil v kulturní oblasti. Co vás k tomu vedlo?
Rozhodování bylo vlastně velmi jednoduché. Ve vystudovaném oboru jsem neviděl pro sebe žádnou budoucnost. Já už jsem u maturity řediteli slíbil, že se nikdy nebudu věnovat sklářství, protože by to dopadlo katastrofálně. Hlavně v oboru technologie skla a chemie. Celé dětství jsem si myslel, že budu malíř. Jenomže blížící se realita života, kdy mi bylo napovězeno, že se asi prodejem obrazů neuživím, tak jsem přijal nabídku moderovat v regionálním rádiu. Tři roky jsem se věnoval novinařině, napříč médii jako Český rozhlas, Deník, TV Prima. Jenomže v roce 2003 jsem vyhrál výběrové řízení na ředitele novoborského divadla, a to se mi otočil život úplně od základu. Divadlo jsem si zamiloval a čím dále více jsem začal toužil po jevišti. Takže pak už byla jen otázka času, kdy na ty prkna stoupnu. Poštěstilo se mi to v roce 2008, kdy jsme měli premiéru představení o prokletých básnících. A tím mé malířské ambice a prakticky patnáct let každodenního studia kresby a malby bylo úplně pryč.

Lákají vás i divadelní prkna?
Strašně moc! Naposledy jsem na divadelních prknech hrál v roce 2014 a od té doby s kolegy stále vybíráme text, který by se nám líbil, a nemůžeme se na ničem shodnout. Zní to zvláštně, ale je to tak. Přebrali jsme už desítky scénářů, ale věřím, že vše má svůj čas a zase se sejdeme na prknech, co znamenají svět. Divadlo je pro mě vždy mimořádný zážitek, protože nikdy se nebude opakovat stejně.

Aktuálně působíte jako umělecký manažer Kultury Česká Lípa. Co patří mezi vaše hlavní úkoly?
Tahle práce je pro mě totální srdeční záležitost. Někdo hraje v pražském divadle a já pracuji pro Kulturu Česká Lípa a jsem opravdu rád. Organizace je v nejlepší formě, v jaké kdy byla. Mezi naše úkoly patří zajišťovat kulturní projekty na území města, takže se staráme o realizování koncertů, divadelní představeních, přednášek a dalších kulturních akcí.

Jarek Hylebrant

Narodil se 1. ledna 1981 v Ústí nad Labem. Vystudoval design malovaného skla v Kamenickém Šenově. Po studiích se věnoval novinařině.
V roce 2004 nastoupil jako ředitel Stálé divadelní scény v Novém Boru, odkud přešel do Jiráskova divadla v České Lípě, kde jako umělecký manažer působí dodnes. Je autorem úspěšné divadelní hry „Smím tě políbit, než chcípnu?“

Filmy:
Hodinu nevíš, 7 dní hříchů, Poslední odměna, Zítra, Hlasy, Trhlina, Spící město, Město

Seriály:
Případy 1. oddělení, Polda, Mordparta, Specialisté