„Rusalka nejen podle Dvořáka aneb Kdo je stará Háta". Slavnou klasickou operu (ale v originálním „travesti" pojetí) nabídne v úterý od 19.30 Divadlo Ypsilon publiku v DK Ústí. Pokračuje tak divadelní přehlídka Ústecká forbína 2013.

Jiráň i Schmitzer

„Naše adaptace Rusalky vznikala improvizační metodou. Podíleli se na ní především Petr Vacek (Rádce), Jiří Lábus (Princ), Jana Synková (Ježibaba), Jan Jiráň (Lovec), Jiří Schmitzer (Hajný), ale i řada dalších," uvedla Aneta Filipová z PR Ypsilonky.

Soudí, že ani za 10 let, co divadlo Rusalku hraje, její téma nezestárlo. „Lidská chamtivost, hloupost i touha po lásce je dál aktuální. Co vše je člověk ochoten udělat pro lásku? Jaká je naše povaha?" ptá se. Inscenace nám odpoví.

Na Rusalku Ypsilonky jsme se ptali herce Jiřího Lábuse, který už dlouhé roky dabuje Marge Simpsonovou ve stejnojmenném seriálu a načítá také zajímavé audioknihy.

Jaké je hrát jednu hru deset let? Dnes, kdy mívají některé inscenace život až jepičí? Vracíte se pak do Rusalky jako do oblíbené kavárny či do baru?
Většinou to tak v divadle bývá, že se do ní celkem rád vracím. A protože v každém baru a kavárně se mění publikum, je tomu tak i v divadle. Takže pokaždé je to představení jiné, i když ho hrajeme už deset let. To díky publiku, které se střídá, a pokaždé jsme i my v jiné náladě… Sám si u každého představení říkám: „Hraju ho jako poprvé."

Co by asi na Rusalku Ypsilonky říkal Antonín Dvořák? Je to pro divadlo, pro režiséra a herce důležité, ptát se i takto, když se pouští do divadelní klasiky?
Já myslím, že to důležité je. A co by na to řekl Antonín Dvořák? Asi by kulil oči.

Můj starší Princ

Vy sám Rusalce hrajete Prince. Jaké má vlastnosti? Je hodně jiný než ten z klasické Rusalky?
Hlavně je o hodně, o hodně let starší. Tak, že až ten vztah zavání perverzí.

A co tedy dělá? Zpívá hodně?
Zpívá, občas tam i jemně exhibuje. A chvílemi se na jevišti i odhaluje

Je to velká radost a velká legrace? Bavíte se s kolegy na scéně při Rusalce stejně, jako publikum v hledišti?
No, doufám, že se publikum baví víc.

Rusalka Ypsilonky nám i říká, že „lidská chamtivost, hloupost ale i touha po lásce zůstává stále aktuální". Ukazuje nám tedy ta hra zábavnou formou, jací jsme a že bychom měli být lepší, že máme ještě naději?
To ne. Já myslím, že už žádnou paměť nemáme, protože lidská paměť je tak vrtkavá…

Už mi modrají vlasy

Nedávno jste byli s Martinem Dejdarem, kolegou z divadla, kmotry nového komiksového časopisu Bart Simpson, nováčka z velké rodiny Simpsonových. Jak moc jste srostl s tak výraznou postavou, skvělou empatickou Marge Simpsonovou? Vždyť už ji dabujete déle než 20 let…
Vlasy mi už trochu modrají, to je pravda. Ale musím obdivovat autory Simpsonových, že si pořád jejich seriál drží tak vysokou úroveň. Je tak vtipný ! Dokonce i po dvaceti letech přináší další nové nápady, což je výborný.

„Musel" jste se někdy i převléci za Marge, chtěl to někdo po vás? Abyste si třeba i vzal paruku a vyčesal ji do výšky?
Ne ne, tak to ne. (smích)

Má pro vás tento seriál stále svá tajemství a překvapení?
V podstatě má, protože jeho díly si dál udržujou vysokou laťku. Pořád mě překvapuje jejich vtip, ten humor a to nestárnutí.

Co myslíte, čím to je, že si dál drží tu laťku, že se nevyčerpal, nepřežil, že dál baví miliony lidí?
Je to dané schopnostmi jeho realizátorů. To je talent, a ten je dar.

Když jsem si dal do vyhledávače slova „Jiří Lábus" a „audiokniha", našlo mi to minimálně 28 titulů včetně vaší novinky „Emil a detektivové" (nabízí ji i web www.Audioteka.cz pozn. aut.). Řekněte, častěji dnes dabujete, či načítáte audioknihy?
V podstatě už dnes víc načítám audioknihy.

A je i nějaká audiokniha, kterou od vás brzo uslyšíme?
Vyjde, nebo možná už vyšla, audiokniha Putování s blbounem do říše pohádek, kterou jsem točil pro děti. Jsou to převyprávěné známé pohádky, ale obrácené vzhůru nohama a velice vtipné.

Já rád kvalitní texty

Z toho seznamu je vidět váš široký záběr, od Pučálkovic Aminy přes Jméno růže, Traceyho tygra a Kafkův Zámek až po Viewegha, Spejbla a Hurvínka či Gulliverovy cesty. Čtete radši dětem, nebo dospělým?
Já čtu rád kvalitní texty. Když dostanu do rukou pěknou knížku pro děti, čtu ji rád, stejně tak knihu pro dospělé. Záleží jen na kvalitě textu.

Která knížka vás v poslední době potěšila, překvapila? Když jste si ji sám četl, říkal jste si: „To by byla pěkná audiokniha!"
Ta knížka se jmenuje „Vědomí konce", napsal ji britský autor Julian Barnes a dostal za ni Man Bookerovu cenu za rok 2011. Je ohromně napsaná, ale je zároveň střídmá. A z každé věty poznáte, že to je velkej spisovatel. Klidně bych ji i jako audioknihu načetl.

Příběh německého spisovatele Kästnera „Emil a detektivové" je z roku 1931, dýchá na nás starými časy. Vy jste se narodil až 19 let poté, bylo to v dětství i vaše oblíbené čtení? Vžíval jste se tehdy do role kluka Emila, jehož příběh v nedávno nové stejnojmenné audioknize čtete?
Myslím, že jsem ji jako kluk četl a moc se mi líbila. Myslím, že pak i některé další knížky, ale tahle zvlášť. Je přesně pro věk, řekl bych deseti, jedenáctiletých kluků, a myslím, že pořád má své kouzlo, svůj půvab.

Strefují se často zadavatelé audioknih do vašeho vkusu?
Kdybych necítil, že je to zajímavá kniha, těžko bych ji dělal. Taková knížka mi musí imponovat, líbit se mi.