Kliknutím zvětšíteU romantických příběhů by člověk čekal v názvu slova jako vášeň, láska, osud. Proč jste se rozhodla pro místopisné názvy vašich knih?
V Anglii termín „romantické útěky“ znamená romantický únik nebo dovolenou. Děj svých knih se vždy snažím umístit na místa, kam by lidé rádi cestovali za romantickým odpočinkem, kde by je potěšila zajímavá gastronomie, památky či kultura. V každé knize se snažím čtenářům poskytnout přehled nejznámějších památek země nebo daného města a možnost nahlédnout do místní gastronomie a tradic. Právě to je to kouzlo, které tvoří dokonalou rovnováhu mezi tím, aby kniha dokázala popsat zajímavá místa, aniž by byla turistickým průvodcem.
Hlavními hrdinkami vašich románů jsou vždy ženy. Jsou všechny vymyšlené?
Moje hrdinky jsou vždy vymyšlené, ale občas jsou inspirovány něčím, co jsem slyšela nebo o čem jsem četla. Například to, co se stane Sofii na začátku Pekárny v Brooklynu, je založeno na skutečné události, která se stala mé přítelkyni. Příběhy Kate v Kavárně v Kodani jsou inspirovány mými vlastními press tripy, které jsem pořádala, když jsem pracovala v public relations. Pořádala jsem cesty pro skupinky novinářů do mnoha evropských měst včetně Antverp, Turína, Bruselu a Amsterdamu. Při jedné z těchto příležitostí se mi podařilo ztratit jednoho novináře na letišti ještě před odletem letadla. Naštěstí vše dobře dopadlo a letadlo stihnul.
Prožila jste nebo ještě prožíváte podobný romantický příběh jako vaše Kate, Sophie, Hannah a další hrdinky?
Ačkoliv příběhy mých hrdinek jsou všechny smyšlené, můj vlastní příběh je docela romantický. Než jsme se s manželem vzali, tak jsme spolu byli již několik let. On se však ještě necítil být připravený usadit, a tak jsme se rozešli. Během této doby jsem několik měsíců cestovala do Nepálu, Hongkongu, Thajska, Malajsie, Singapuru a Austrálie, než jsem dorazila na Nový Zéland, kde jsem měla příbuzné. V Aucklandu jsem si zařídila práci a požádala o rezidenci, kterou jsem dostala. Plánovala jsem tam zůstat. O šest měsíců později za mnou přiletěl můj nynější manžel a požádal mě o ruku. A tak jsme se společně vrátili do Anglie.
Kolik hodin denně strávíte psaním?
Jsem velmi disciplinovaný člověk a psaní knih beru jako svoji práci. Pracuji proto od 9 hodin ráno do 6 hodin večer. Přes den mám nějaké přestávky na procházku s přáteli nebo návštěvu obchodů. Nejdůležitějším cílem je pro mě vždy vytyčený počet slov, které musím za den napsat.
Když píšu první návrh textu, trvá mi to 3–4 měsíce. To je ale jen první fáze. Poté přijde můj editor a zašle mi návrhy revizí, které mohou trvat další 2 týdny. Pokud je potřeba hodně přepisování, tak to může trvat klidně další měsíc. Pak mohou následovat další revize, které zaberou například další týden. Když to sečtu, tak mi napsání jedné knihy zabere zhruba 4–6 měsíců.
Ve vašich knihách hraje velkou roli dobré jídlo a pití. U nás se říká, že „láska prochází žaludkem“. Souhlasíte?
Absolutně! Společné hostiny s přáteli a rodinou jsou způsob, jak ukázat lidem lásku. Ve většině kultur se festivaly a svátky oslavují právě speciálními pokrmy. Věřím, že když věnujete přípravě jídla hodně péče a pozornosti, dáváte tím lidem najevo, že vám na nich záleží, a ukazujete jim tak svoji lásku.
Vy sama jste prý závislá na cestování a dobrém jídle. Kde jste tedy zatím ochutnala ten nejlepší pokrm a co to bylo?
Myslím, že opravdu nejvíce záleží na tom, jak je jídlo připraveno. Když jsem přijela do České republiky, měla jsem to štěstí, že jsem se vydala na food tour s Taste of Prague, kde jsem mohla ochutnat spoustu českých specialit na úžasných místech. Všechna jídla byla fantastická!
Před dvěma roky jsem navštívila Vietnam a udělala jsem si tam kuchařský kurz. Naučila jsem se vařit vietnamská jídla, která jsou úžasná, protože miluji kombinaci čerstvých a pálivých chutí vietnamské kuchyně. Miluji vaření doma, kde zkouším vařit různé pokrmy z různých zemí světa. Obzvláště ráda vařím indická jídla a jídla z jihovýchodní Asie, protože celá moje rodina miluje pálivá jídla.
Měla jsem obrovské štěstí, že jsem mohla cestovat po celém světě. Jediným společným jmenovatelem všech navštívených zemí je chléb. Každá země má svůj vlastní druh chleba – ať jste kdekoliv na světě, nic se nevyrovná dobrému kousku chleba.
V poděkování na konci vaší poslední knihy Domek v Irsku píšete, že Irsko je nejkrásnější zemí na světě. Navštívila jste spoustu zemí, proč zrovna Irsko získalo ve vašem srdci první místo?
Opravdu jsem to řekla? Navštívila jsem spoustu zemí a každá z nich má speciální místo v mém srdci. Myslím, že když se odněkud právě vrátíte, máte ty nejkrásnější vzpomínky – což je pravděpodobně to období, kdy jsem to řekla o Irsku. Právě jsem se vrátila z Walesu, kde jsem si zamilovala tamější pobřeží. Pravdou je, že každá země může nabídnout něco jiného a jsou to právě vzpomínky na lidi, jídlo a kulturu, díky kterým se daná lokalita dostane do vašeho srdce.
Musím říct, že moje cesta do Prahy byla v tomto velice speciální – jak pro krásu města, tak pro extrémně vřelé přivítání, kterého se mi dostalo. Potkala jsem několik úžasných lidí, kteří byli neuvěřitelně laskaví a velkorysí. Díky nim se můj pobyt v Praze stal nezapomenutelným. Byl to rozhodně jeden z nejlepších výletů, jaké jsem kdy zažila.
81
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
