Svědčí o tom i rozhovor, v němž odpovídali frontman kapely Pepa Vojtek, kytarista Tomáš Krulich a baskytarista, textař i zpěvák Milan Špalek.

V současnosti hýbe obcí vašich fanoušků zejména nedostatek lístků na další koncerty způsobený problémy Sazky, která provozuje některé jejich prodejní terminály. Víte, co se vlastně přesně děje?
Tomáš: Víme zatím jen to, že buď nejsou, nebo jich je málo.
Pepa: Prodej lístků jede přes různé internetové portály, které Sazka nějak vlastnila. A protože ta je teď na tom asi dost blbě, situace vypadá dost nepřehledně. Takže ani my bychom neradi plácali nějaké dezinformace.

Jen věříme, že se to nějak vyřeší. Také proto, že náš manažer Radek Havlíček už dva dny tuhle záležitost se Sazkou řeší. Zatím se pokusíme ulehčit fanouškům tím, že je o všem budeme pravidelně informovat na našich internetových stránkách www.kabat.cz.
Tomáš: Lístky určitě budou k dispozici. Ale musíme taky řešit jinej problém. Za už prodané vstupenky nám totiž zatím nikdo neposlal peníze. Takže dochází k tomu, že koncertní techniku si teď vlastně platíme ze svojí kapsy.
Milan: Možná bychom ale mohli na sebe vyhlásit nějakou sbírku… (smích)

Nicméně, když jsme u techniky, pak právě vaše čtyřstranné pódium patří k největším atrakcím pro fanoušky. Jak se vám na něm hraje?
Pepa: Je to zajímavé, ale hodně náročné, protože jsme furt lidem na očích. Když se něco nepovede na jednostranným pódiu, máš za sebou pořád zázemí, kam můžeš couvnout, setřít pot, napít se, aniž by ses musel nějak omezovat. Teď jsme ale všichni na ráně. Navíc je to i daleko náročnější na zvuk, který musí jít v plné kvalitě do všech čtyř stran. Proto nemáme jenom speciální odposlechy, ale musíme dodržovat naprostou souhru mezi sebou, hlavním zvukařem, pódiovým zvukařem a techniky, kteří nám ladí kytary. Zkrátka totální synchronizace. Není to sranda. Před prvním koncertem turné v Břeclavi jsme to ladili tři dny, ale postupně si to sedá. Teď už je to vlastně dobrý.
Milan: „Hlavně nemáme možnost nikam utéct, kdyby se to někomu nelíbilo. Takový rajčata, plechovky – když na tebe na týhle scéně letí, nemáš kam uhnout (smích)!

To ale asi ve vašem případě nehrozí…?
Tomáš: Snad ne, ale pro bubeníka je to třeba opravdu velký nezvyk. Protože normálně má přehled o celý bandě, ale na tomhle pódiu má půlku kapely za zadkem.
Pepa: Za ten výsledný efekt to ale stojí.

V tzv. pilotním klipu nové desky Banditi di Praga s vámi vystupuje legendární Karel Gott. Byl problém ho k účasti na natáčení přemluvit?
Pepa: Známe se léta, ale přesto nás hrozně překvapilo, když jsme ho poprosili a on bez váhání kývl – neměl s tím jediný problém.
Milan: Tak neměl v tu chvíli do čeho píchnout a došly mu prachy (smích).
Pepa: Ne, vážně – byl výbornej. Navíc musel přetrpět i docela velkou zimu v začouzený kovárně, kde jsme natáčeli, aniž by si jakkoliv stěžoval. Přitom uvážíme-li, že je to stále hvězda evropského formátu, jediná taková u nás, klidně mohl říci, polibte mi šos, nemám čas nebo musím se připravit na turné v Německu, na shledanou. Ale nic takového, přistoupil k tomu skvěle a my jsme byli vážně nadšeni, že to pro nás udělal.

Kromě toho je současným režisérem vašich klipů F. A. Brabec, mj. tvůrce zfilmované Erbenovy Kytice.
Pepa: Ze všech, co jsme vystřídali, je kapele nejbližší, protože je taky takový magor jako my (smích).
Milan: A taky je v našem věku, takže dobře chápe i naše potřeby a pohled na věc.
Pepa: Skvělý je na něm, že je současně režisér i kameraman, což je strašně důležitý, takže během natáčení už svoje záměry a pocity nemusí vysvětlovat nikomu dalšímu. Hodí pohled skrze kameru a vidí všechno, na čem se s ním domluvíme.

Padesát tisíc lidí, kteří před dvěma lety dorazili na jediný váš koncert v Praze, už byl pořádný zásek. To se nepovedlo ani Madonně. Zacloumalo to nějak s vámi, že se třeba od té doby začínáte poměřovat s vlastní slávou? A cítíte, že vás to změnilo?
Tomáš: „Doufáme, že ne, jen občas se člověk možná cítí trochu jinak, když ho doprovází ochranka.
Pepa: Ochranka nás ale spíše drží pohromadě, abychom se nerozutekli nebo neztratili, a ne aby nás ochraňovala – pro to jsou tady jiný hvězdy.
Milan: Ochranka, to je spíše zákaz chlastu (smích). Ale Pepa má pravdu. Když se vrátíme domů, vracíme se i zpátky na zem. Tady Tomáš si třeba zajde na Čáslavku mezi úplně normální dělňase na pivo. Já žiju na vesnici.
Pepa: Tohle tady vážně není žádný Hollywood. A s tou slávou, když mi o ní někdo začne mluvit, vždycky mu řeknu – pojeď se mnou do Drážďan, tam uvidíš jaká sem superhvězda! Radši sklapni a přestaň se chovat jako blbec! To samý superstar – někam přijedou a myslí si, že jsou bůh ví co… Šeredně se mejlej!
Milan: Dva kilometry za čárou už je nikdo nezná. Stejně jako nás…
Pepa: Proto to taky říkám. Takže chodím normálně na louku se psy v teplácích a rozhodně si nepřipadám jako nějakej cumlík. Teda, aspoň když zrovna nečistím ten dvacetimetrovej bazén za svým heliportem (smích).

Část okolí, včetně některých vašich fanoušků, se vás také snaží dostrkat k výrazné rockové baladě klasického střihu. Někteří vám vyčítají, že vám ve vašem zpěvníku dosud chybí.
Milan: Ale my máme balady. Třeba Starej bar, kterej hrajeme na koncertech docela často. Problém je ten, že tahle řeč se vede v duchu těch slaďáků jako je třeba Wings Of Change od Scorpions s tím výrazným a ještě vypískávaným melodickým motivem. To ale není náš šálek čaje.
Pepa: Přesně tak. A navíc já neumím pískat. Dělal bych to blbě a lidi by si mysleli, že jsem úplně nalitej… (smích).

MARKÉTA SCHWARZOVÁ
IVAN ŠILER