Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když doktoři píšou, je to vždycky zajímavé

To říká Jiří Dědeček, písničkář, spisovatel, básník, který v pátek 17. 1. v Jazzclubu Teplice pokřtí knihu lékaře Yardy Pichlíka Indikace k ústavnímu léčení (Galén, 2013). Jiřímu pak loni na podzim vydal Supraphon audioknihu Pohádky o Malé tlusté víle (recenze níže)

13.1.2014
SDÍLEJ:

OSOBITÝ PÍSNIČKÁŘ a básník Jiří Dědeček, břitký satirik i duše poetická. Foto: Deník/ D. Taneček

Teplice, Litvínov - Štípne vás svou ironií, potěší rýmem. Překvapí, nadchne, snad i zaskočí. A ty písničky si v pátek v teplickém Jazzclubu zazpíváte s ním. „Zahraju i ty z Malé tlusté víly. Ale jsou to jen takové kratičké drobnosti," mávl rukou Jiří Dědeček. Ale stejně ho tam nepropásněte! Víc už v rozhovoru pro Deník.

V Jazzclubu Teplice v pátek 17. ledna pokřtíte první knížku místního lékaře a rockera Yardy Pichlíka „Indikace k ústavnímu léčení", povídky veskrze z předrevoluční doby. Na knížce jste spolupracoval, která povídka vás nejvíc pobavila? A jakou má knížka atmosféru? Je plná ironie, humoru, nadhledu?

Mluvit o spolupráci na knize by asi bylo odvážné, jen jsem si ji předem přečetl a řekl jsem Jardovi pár postřehů. No a pak jsem napsal něco jako doslov. Ještě nemám knihu fyzicky v ruce, ale vzpomínám si, že nejlépe na mě působily ty autentické a nepřibarvené povídky, tvrdé vzpomínky doktora za normalizace. Sex, pivo, nekonečná beznaděj. Ironie ano, ale humor nebo nadhled, nevím. Je to nemilosrdné vyprávění.

Mám rozepsáno

Bude to asi zajímavé čtení, když k ní psali předmluvu Vladimír Mišík i Olin Nejezchleba. A co vy sám, pracujete právě na knize?

Když doktoři píšou, je to vždycky zajímavé, i když to kolikrát ani žádnou předmluvu nemá.

Já mám neustále rozepsáno několik věcí, pomalu se konkretizují, hodně se teď věnuju překladu Serge Gainsbourga pro nakladatelství Maťa. Mělo by to vyjít příští rok.

Doporučíte zajímavou knížku, která se vám v poslední době dostala do rukou a radost by udělala i dalším lidem?

Ano, Chrám i tvrz od Pavla Eisnera. A Písničky bez muziky od Emanuela Frynty.

Máte v zahraniční literatuře nějaký čerstvý objev, který za případný budoucí překlad stojí?

Víte, já žádné objevy nehledám a s ničím za nakladateli nepřicházím. Obvykle jsou to oni, kdo si vybere autora a dílo, a já pak buď souhlasím a radostně plním objednávku za prachy, nebo řeknu ne. Mám spoustu vlastních nápadů a plánů. Kdybych měl jenom překládat, nic bych neudělal.

Ticho v Cirkuse?!

Kvůli zážitku z koncertu se dodnes za studenty ústecké univerzity stydím. Hrál jste asi před šesti lety na jejich akci v klubu Cirkus: Malá část publika se na baru hlučně povídala, i vám to tehdy bylo nepříjemné. Po takové zkušenosti, rozmyslíte si, kde a komu hrát?

Já si na to nepamatuju. Když se mi někde nelíbí, už tam samozřejmě nejedu, ale hlavně to pustím z hlavy. Takže se nestyďte, pro mě jako by to nikdy nebylo. Ostatně když se něco jmenuje Cirkus, nedá se čekat soustředěné ticho. Jestli jsem tam opravdu byl, musel jsem bejt blbej.

Mám rád vaše desky Řekněte to mýmu psovi, Kdyby smrtka měla mladý i Kouzlo noční samoty (písně z let 1979 1993). A potěšilo mě, když loni konečně vyšla CD reedice alba Zabili trafikantku u Supraphonu, záznam koncertu ze Semaforu z roku 1989. Musí člověk vyvinout velké úsilí, aby se firma ohlédla? Či jak se dožijete šedesátky, tak je to už jaksi automatické?

Přišlo to samo, v Supraphonu je mnoho báječných lidí, té reedice se ujala paní Naďa Dvorská a já jsem se už nemusel o nic starat, jen dávat souhlasy tu i tam a interview a radovat se. Myslím, že pak CD hezky korespondovalo s mým narozeninovým koncertem v Malostranské besedě, kde se nejen prodávalo, ale taky jsme tam z něho hráli s kapelou nebo s Karlem Holasem a Vaškem Veselým pár songů.

Dvě písničky z Trafikantky, tu titulní a Vysočany-Libeň, hrály už mnohem dřív dámy z rockové kapely Panika a byl to pěkný nářez. Napsal jste je právě pro ni, nebo holky využily vaše texty, které se jim hodily?

Mnohem dřív jsem je hrál já, dámy si ty písničky vzaly bez dovolení, z předposranosti vynechaly sloky, které by bolševik (tehdejší PKS a rozhlas a já nevím kdo) neschválil a okleštěné je pak prezentovaly veřejně. Já jsem to zjistil, až když mi přišel autorský výlisek desky. Ani mi tolik nevadilo, že se nezeptaly, ale že prznily text. Je to ale už dávno, už jsme si to všechno vyříkali.

Od Mišíka byly tvrdší

Bylo to odsud „rockově nejtvrdší" využití vašich textů?

Já nevím, mně to nijak mimořádně tvrdé nepřipadalo, některá Mišíkova zpracování mých textů (zvláště z dílny Jirky Veselého) byla mnohem tvrdší a zdařilejší.

Jak vás napadlo napsat pohádkový příběh, kde jste k němu bral inspiraci?

Měl jsem v rozmezí šesti let dvě dcery, Viktorku (1987) a Toničku (1993). Myslím, že není větší inspirace nad čtyřletou holčičku, která žvatlá, zvědavě komentuje svět a oplývá bezbřehou fantazií. Poslouchal jsem, jak hovoří se svými hračkami, taky jsem si hrál, vyprávěl a vymýšlel. A najednou tu byly ty absurdní příběhy a já je musel zapsat, abych je nezapomněl. Na jednu z pohádek si ale už nevzpomenu, jmenovala se O zeleném prasátku. Obě dcery tvrdí, že jsem ji nikdy nedopovídal, protože jsem usnul.

Existuje i jevištní podoba knížky?

Mně by se samozřejmě líbilo pohádky inscenovat, maličko jsme to i nakousli s Petrem Niklem, který je báječný performer a určitě by to uměl. Ale nevím, zda nám to čas dovolí. Pokud ano, já bych chtěl hrát Prasisko.

A koho by hrál Petr Nikl?

Petr by byl výborný Trpasl.

Petr Nikl nakreslil hračky vašich dcer dost osobitě. Bylo to jen na jeho fantazii, nebo jste to spolu či s dcerami i řešili?

Ne ne, to bylo čistě na jeho inspiraci, já jsem jen poprosil o nádech kýče a zachování podoby hlavních hrdinů. On si je tedy nafotil (jsou to všechno žijící osobnosti) a pak maloval ta zátiší s plyšáky.

Máte rád v pohádkách šťastné konce?

Mám velmi rád šťastné konce, dokonce bych řekl, že na nich trvám. Aspoň v pohádkách.

Byli jsme malé ryby

Zato v písničkách, v básních i v próze jste i ironický, vaše postřehy ze života (Lampasáci, Blues pro slušný lidi…) musely „nadzvedávat" minulý režim. Bylo těžké dělat tenkrát satiru?

Já jsem nepřemýšlel o tom, jestli je to těžké. Dělali jsme s Burianem srandu a ono to tak samo vycházelo. Myslím, že pro režim jsme byli jenom malé ryby.

V písni Nebylo by špatné (1985) zpíváte: „…já se ale bojím města Litvínova, jeho vpravdě pekelného okolí". Tak silný zážitek jste měl ze severu Čech!?

Ten citát se týká zcela konkrétního jevu. Když se vjíždělo od Mostu k Záluží a k Litvínovu, nemohl si člověk nevšimnout výrazné dopravní značky s jedním světlem, na které stálo „Svítí-li červené světlo, vypněte okamžitě motor a uhaste cigaretu!" Něco asi v tom smyslu. Šlo o to, že koncentrace čehosi výbušného v ovzduší už byla tak vysoká, že kdyby člověk toho vajgla netípnul, vyhodí od Lovosic po Drážďany všecko do vzduchu.

Jistě už jste se tam od té doby vrátil. Zlepšilo se to?

Myslím, že dneska se všechno nepochybně stokrát zlepšilo, ale nevím, jestli stokrát není málo.

------------------------------------

RECENZE

Radost od Jiřího: Malá tlustá víla

Ach, co si jen ta víla vytrpí s malým velkým potížistou Trpaslem„Pohádky o malé tlusté víle“

ČR Svět hraček z pokojíčku bez holčiček Viktorie a Antonie, ale s kocourem ožívá v pohádkách a písničkách Jiřího Dědečka v audioknize „Pohádky o malé tlusté víle" (Supraphon, podzim 2013).

Vymyslel a natočil ji písničkář, básník, spisovatel i překladatel Jiří Dědeček na motivy své pohádkové knihy.

„K ní jej inspirovaly jeho dvě malé dcery a zvláště jejich hračky. Ty mezi sebou vedou nejen zajímavé rozhovory, prožívají nečekané příběhy, ale mají i originální jména. Je tu Prasisko, Trpasl, Pardynka, Knedlík, Špinavý zajíc, Nastydlá rybička, Panáče a Tlustá víla," vysvětlil Vladan Drvota ze Supraphonu.

Kamarádem jmenovaných hraček, které po svém osobitě do knihy nakreslil výtvarník Petr Nikl, je živý kocour Šroubováček. To díky Niklově fantazii víme, jak která hračka vypadá.

Celá ta zábavná společnost způsobí i zázraky. Objeví tajemství zakletého Prasiska, co jim bylo nesympatické. Odkouzlí ho a vznikne princezna Chroché (tak mi říkala maminka, když jsem bylo malé, vzpomíná čuník). Malá tlustá víla fintou naučí říkat R protivného Trpasla. Ten pak zdraví: „Dobrý den, hroši. Já mám hrochy strašně rád."

Dětské hračky, a jak jinak, mají lidské vlastnosti. I kocourek Šroubováček. Jak přišel je jménu? Jeho děd byl domácí kutil.

Pohádky čte autor, každý příběh má i svou písničku, reagující na předchozí událost. Navíc je Dědeček mistr ironie a zkratky ve svém folkovém repertoáru (loni Supraphon bodoval; na CD vydal jeho skvělé, již nesehnatelné LP „Zabili trafikantku"), ale i zde. Je též Mistrem nonsensu (Nastydlá rybička dlí ve vaně na mydlitbách…), se slovy si pěkně hraje i prořízlou pusou Trpasla.

A tříletá víla, co se tu ne a ne rozhodnout, jak pojmenovat svou levou a jak svoji pravou nožičku? Ale ne, není obézní. Jen trochu tlustá. (dts)

Autor: Radek Strnad

13.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Jaderná elektrárna Temelín. Ilustrační foto.

ANKETA: Měla by se rozšířit jaderná elektrárna v Temelíně?

Firma Bombardier je největším světovým výrobcem letadel a vlaků.

Vyrábějí vlaky pro Rakousko. V České Lípě vznikne až tři sta jednotek vlaků

Mimoň vede tabulku, stoupá i Lokotka

Českolipsko - Příjemný je pohled na tabulky krajské I. B třídy po odehraném devátém dějství.

ANKETA: Měly by být pravomoci prezidenta posíleny?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Úředníci budou držet volební pohotovost

Českolipsko – V případě ztráty občanského průkazu mohou voliči využít pohotovosti na českolipském pracovišti osobních dokladů.

Lípa Musica nabídne Hravého Harlekýna

Česká Lípa - Šestý týden 16. ročníku MHF Lípa Musica má jen jednu zastávku, Centrum textilního tisku v České Lípě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení