„Do Liberce se mi původně nechtělo, ale musím se vám omluvit, jsem rád, že jsme přijeli," poplácal fanoušky pomyslně po zádech Richard Krajčo v závěru show. Otázka je, zda si to vůbec zasloužili, protože v osmitisícové hale skákala a řádila jen hrstka nejvěrnějších.

Přitom Kryštof dokázali, že se dá překonat i vrchol, kterého dosáhli před třemi lety s deskou Inzerát. Dnes jsou ještě dál, oslovují ještě větší masu a turné vyprodávají ještě rychleji a ve větších halách. Bohužel za cenu konzumnější muziky a podbízivějším přístupem.

Chladní Severočeši

To, že severočeští fanoušci ctí svoje podnebí, potvrdil i komentář kameramana, jenž se snažil zachytit radost příznivců. „Nemáme tu co točit. To je na koncertech v Liberci běžné? Už asi půl hodiny tady ždímáme támhle paní," ukázal na rozjařenou čtyřicátnici na tribuně…

Naštěstí se publikum vzchopilo a alespoň na přídavky se hnulo. Nejvíce asi reagovalo na píseň Inzerát, titulní pecku z již zmiňované úspěšné desky z roku 2012.

Naprostý opak se dá říct o kapele a hlavně o frontmanovi Krajčovi. Ten ze sebe na pódiu vydal všechno. A pot z něj lil, jak běhal, skákal a plácal si s fanoušky pod pódiem, které mělo můstky důmyslně rozložené přes celý kotel.

Světový formát

Kapela naživo zněla více rockově, vážné balady nevyzněly tak ufňukaně jako na deskách a pořád se bylo na co dívat. Až by se dalo říci, že show skupina a její tým překombinovaly, ale přesto šlo o jednu z nejlepších tuzemských podívaných.

Nechyběly konfety, dým, stuhy, lampiony, mexická vlna, pestrobarevná světla i vznášející se Richard Krajčo.

Už nástupem na pódium zpěvák dal fanouškům najevo, že to bude koncert plný dialogu. Proklestil si totiž Cestou cestu skrze ně. A kontakt s publikem byl po celé dvě hodiny na jedničku. Spokojenější a dokonce obdarované odcházely slabší polovičky, na které byla show cílená. Koncert chvílemi připomínal MDŽ. Vtip s kamínkem lásky, který si chtěli ukořistit v Praze a Brně i muži, se povedl. Ještě o něco šťastnější odcházela malá fanynka, které šutřík v krabičce věnoval sám lídr. Ostatní dámy potěšily hostesky při odchodu.

Silnou stránkou kapely je rozhodně dechová sekce. Zajímavě působily i bicí sem tam rozložené po můstcích pódia. Na „jeden z kotlů" si zabubnoval v písni Ze scénářů také zpěvák.

Frontman naplno využil svůj potenciál baviče a herce, jen někdy slov bylo příliš a některé vtipy se až tak moc nepovedly. Bylo poznat, že jsou naučené a opakují se na každém koncertu. Vrcholem trapnosti byla scénka s vybranou fanynkou a prvoplánové sexuální dvojsmysly typu: „Musíš mi ho vyndat!" nebo „Máš si ho dát do pusy!", které samozřejmě publikum odměnilo vřavou smíchu a potlesku. O čem byla řeč? O hudebním nástroji.

„Tříakordovka"

Krajčo si pozval i hosta zároveň předskokanku Lenny. „Když jsem ji slyšel poprvé, myslel jsem si, že pozřela hélium, když potom ale začala zpívat, došlo mi, že je to nejkrásnější hlas v této zemi," vysekl poklonu Krajčo. Škoda jen, že právě se zpěvačkou vlastnící tak výjimečný hlas nazpíval velmi lacinou tříakordovou baladu, která překypuje patosem, text je plný klišé a naprosto bez nápadu.

Kapela prochází od dob svých začátků velkým vývojem. Když si posluchač srovná poměrně alternativní kus Cosmoshop a diskotékovou vypalovačku Každé ráno nebo Srdcebeat, nechce se mu ani věřit, že jde o tutéž kapelu. Ale je to vývoj a skupina si obměnou žánru vybudovala větší fanouškovskou základnu. Novou desku odehráli celou. A přestože se už několik hitů hraje v rádiích, pod kůží stále více zůstává ta předchozí, méně mainstreamová.

Playlist

Cesta, Každý ráno, Tak pojď hledat břeh, Zatanči, Toužím, Plán, Tak nějak málo tančím, Mou vinou, Přiznání, Ženy, Otázky, Vysněnokrajina, Křídla z mýdla, Po kouscích, Atentát, Rubikon, Ze scénářů, Invaze, Obchodník s deštěm, Srdcebeat.

Přídavky: Srdcebeat remix, Inzerát, Cosmoshop, Ty a já