Největší prostor dostala stará Landova tvorba, kterou kořenil aktuálními výlety do popových vod (Touha, Šance…). Těžištěm koncertu však zůstaly desky Valčík, Pozdrav z fronty a Chcíply dobrý víly, z nichž Landa vylovil hned 11 písní, tedy polovinu celého koncertu. Takové Holky a mašiny si však mohl umělec pošetřit na konec koncertu, podobný drajv, jaký píseň dostala v rukou kytaristy Martina Voláka, už se později dosáhnout nepodařilo.

Často zapomínal texty

Sejmout nálepku nepříliš zdatného zpěváka se Landovi také úplně nepodařilo, neboť často zapomínal text. Je ovšem pravda, že u Landy nejde o jev nový a jeho fanoušci mu to ochotně odpouštějí, neb většinu textů znají a sborově vyřvávají.

Překvapení se Landovi podařilo dosáhnout snad jedině tím, jak překvapivě civilně vystupoval. Odpouštěl si sáhodlouhé proslovy a několikrát vtipně glosoval svoji „orlíkovskou" minulost, jež leží jeho protivníkům v žaludku. Píseň Čech z tohoto období však na rozdíl od svého loňského turné vynechal. Mohutný potlesk si Dan vysloužil, když uváděl skladbu Morituri Te Salutant z repertoáru kultovního Karla Kryla. Doslova se omluvil za to, že v jeho podání není tak dobrá a přislíbil, že dále již song prznit nebude. Skladba zazněla údajně naposledy v živém provedení. Landa však nezapomínal ani na další zesnulé, k nimž cítí úctu.

Například na závodníka Bohuslava Ceplechu, Landova kamaráda, který se nedávno zabil při Rally Bohemia. Jemu a dalším mrtvým věnoval rychlý song Jen ať to sype! nebo Třista z místa, obě pojednávající o lásce k rychlosti. Danovy dcery pak od Landy dostaly píseň Táta, zpěvákovu odpověď na „přemaminkovanost" v textech současných zpěváků.

Svoje publikum dobře zná

Žánrovou pestrost své tvorby Landa dokládal v písních Smrtihlav nebo Zombice, jimž je rocková košilka setsakramentsky těsná. Přesvědčivě odehraný Protestsong, kde kulometná kanonáda slov byla dříve pro Landu překážkou, poprvé ozdobily pyrotechnické efekty, jako jsou kouřové clony a plameny. Zamrzela jen absence čehokoliv z neprávem přehlíženého alba Konec. Taková Vrána nebo Verbíři by koncert skvěle doplnili žel, desátá „policejní" hodina neumožnila delší trvání koncertu.

Hodinka a půl s Danem Landou utekla rychle a v hledišti nemohl být nespokojený fanoušek. Landa totiž ví, co se od něj čeká. Své publikum zná (což se o všech festivalových kapelách říct nedalo) a dokáže jej uspokojit.

Landa už na české scéně dávno není zjevem, kterým byl v devadesátých letech. Textově i hudebně dokáže zasáhnout publikum stojící mezi dětstvím a důchodem, což potvrzovali lidé v hledišti. Hloučky rockerů v maskáčích ředily rodinky s dětmi sedícími tátům za krkem, slečny v barevných tričkách a party veselých dobrodruhů, kteří si na festival přivezli masky, žertovné kloboučky, paruky a vuvuzely. Poslouchat Landu dnes není žádná rebelie. On to sám dobře ví.

Čtěte také reporty z dalších dní Benátské noci 2012:

REPORT: Nejromantičtější požádání o ruku? Na Benátské

REPORT: Češi hrdinové! Kabáty si užili i v bahně a promoklí.

REPORT: Neckáře z publika zdravili naklonovaní Vaškové