Nechvalně známý Konrad Henlein a jeho historický protipól Wenzel Jaksch. Tyto dvě postavy sudetoněmecké historie se staly cílem filmařů veřejnoprávní televize, kteří za nimi na sklonku minulého týdne vážili cestu do libereckého Severočeského muzea. Právě na jeho půdě totiž 15. července pořídili filmový materiál pro publicistický cyklus Historie.cz zaměřený na československé a české dějiny po roce 1918.

Odborní pracovníci muzea poskytli filmařům dokumentační materiál pro jeden z připravovaných dílů tohoto pořadu věnovaný Konradu Henleinovi a Wenzelu Jakschovi. Oba tito politici své doby byli totiž úzce spojeni i se zdejším českým pohraničím. V období před i v průběhu druhé světové války si však každý z nich svým přístupem k této době i jejím poměrům vysloužil zcela odlišnou pověst. Zejména na prvního z nich, který je s Libereckem velmi úzce spjat, mají české země dodnes velmi trpké vzpomínky.

Narodil se synek Konrad

…Jinak se toho roku nic zvláštního v pohraničí nepřihodilo. Zemřela Vávrová Anežka a manželům Henleinovým se narodil synek Konrad…

S touto nadsázkou glosuje jednu z nejtemnějších osobností dějin českého národa populární Divadlo Járy Cimrmana. A činí tak nadmíru výmluvně, protože postava Konrada Henleina má v sobě současně i příchuť jakési hrubé tragikomedie.

Celým jménem Konrad Ernst Eduard Henlein totiž začínal jako bankovní a nepříliš vzdělaný úředník v jablonecké České obchodní bance. Již od mládí se však velmi aktivně zapojoval do politického života. V roce 1923 se stal dokonce vychovatelem mládeže ještědsko-jizerské župy v rámci Turnerského hnutí – tělocvičné organizace s nacionálně politickým podtextem šířící se v německých státech od 20. let 19. století, které si kladlo za cíl sjednotit Německo. V Aši, kam se později přiženil, se mu dokonce podařilo zřídit ústřední turnerskou školu.

Za podpory nacistického vedení a prvoplánovou kritikou špatných sociálních poměrů v pohraničí Henlein nabyl postupem let výrazné popularity a získal velký počet příznivců. V třicátých letech dokonce netajil ani svoje ambice na úřad českého prezidenta, ale současně se alibisticky distancoval od pražského parlamentu. Nakonec se jako předseda Sudetoněmecké strany a později říšský komisař a místodržící s funkcí Obergruppenführera SS zařadil po bok nejnebezpečnějších katů českého národa z období protektorátu .

Demokrat, jehož Beneš odmítl

Naproti tomu Wenzel Jaksch se ubíral cestou sociálně–demokratického politika, který po určitou dobu pracoval i jako novinář v Praze vydávaného deníku Německé sociálně demokratické strany dělnické DSAP. V roce 1924 byl zvolen do jejího předsednictva a na sklonku 30. let neváhal kritizovat jejího tehdejšího předsedu pro přehnanou shovívavost právě vůči agresivně expanzivní politice Henleinovy SdP. Zřejmě i tím si vydobyl ve své straně předsednictví, ale rychlý sled událostí a následné obsazení Československa mu už neumožnilo, aby prokázal opodstatněnost svých myšlenek. Během války se tak alespoň v Londýně opakovaně setkal s Edvardem Benešem, aby se zde opakovaně snažil zabránit vysídlení obyvatel německého původu po skončení války. Jeho snaha, však byla neúspěšná a mezi oběma politiky vyústila k roztržce. Paradoxem je v tomto směru skutečnost, že právě on i Beneš byli křičícím davem nakonec shodně obviněni jako hrobníci Československa.

Překvapení z pátrání

Právě dvojice těchto politických protivníků rodného původu přilákala do Liberce domácí televizní publicisty, kteří se pídili po artefaktech spjatých s jejich existencí.

Zpočátku se ale jejich snažení ukázalo jako náročné, zejména v případě Wenzela Jaksche. Po vzoru řady demokratů, kteří v důležitých okamžicích nestihli své vize naplnit, ale i bez ohledu na jeho poválečnou kariéru předsedy německé nadace pro evropské mírové otázky je už dnes většinovou společností prakticky zapomenut. Důkazem je i skutečnost, že i za asistence pracovníků muzea, o něm filmový štáb dohledal pouhý jediný dokument.

O to víc si, ale na půdě libereckého muzea vynahradili jeho členové pátrání po minulosti Konrada Henleina. Do Liberce přijeli s konkrétními požadavky zejména na dobové fotografie, ale díky péči hostitelů se jim nakonec dostalo mnohem víc.

„I když měli zájem zprvu vlastně jen o doprovodný materiál pro besedu, myslím že nakonec byli i nečekaně příjemně překvapeni tím, co u nás mohli objevit,“ říká Markéta Lhotová, kurátorka historických sbírek Severočeského muzea. „Zapátrali jsme totiž ve fondech a sbírkách, které zčásti pocházejí také z původního Muzea nacistického barbarství, které bylo do roku 1964 zřízeno v Henleinově vile.“

Muž, který se zabil brýlemi

Jak nicméně Markéta Lhotová podotýká, důležité bylo mezi exponáty pečlivě rozlišit ty, které byly konkrétně s Henleinem skutečně fakticky spjaté, a následně ty, o nichž v tomto směru dodnes kolují pouhé domněnky.

„V případě většiny věcí to lze skutečně prokázat, ale u některých samozřejmě už takovou jistotu nemáme. K těm druhým patří třeba takové, které byly nebo mohly být součástí uniformy – například čepice, u níž lze odhadovat více podle hodnosti než přesně zdokumentovaných údajů. V jiných případech ale o pravosti exponátů nelze pochybovat, což dokládá třeba vlaječka z Heinleinova vozu s německým nápisem gauleiter určeným pro župního velitele,“ popisuje kurátorka.

Velmi podnětným se pro televizní štáb ukázaly i knižní archiválie z let 1937 – 1940, zejména pak fotografická publikace, která o Henleinovi vypovídá i prostřednictvím snímků z jeho dětství a dospívání.

„Jedním z nejpozoruhodnějších objevů z našich sbírek pak asi pro ně byla samostatná Henleinova posmrtná fotografie,“ vnímá Markéta Lhotová dnes už vpravdě historický unikát vypovídající o neslavném konci muže, který nakonec spáchal sebevraždu, po neúspěšném vyjednávání s Američany se tento rodák z Vratislavic podřezal sklem ze svých rozbitých brýlí.

Na obrazovce už v září

Pořad o dvojici sudetoněmeckých politiků spjatých s českým pohraničím vyrábí Redakce aktuální publicistiky zpravodajství ČT. Jeho režie se ujali Václav Křístek a Vítězslav Romanov. Moderátorem a hlavním scénáristou je dlouholetý novinář a publicista Vladimír Kučera.

Díl věnovaný Henleinovi a Jakschovi bude v rámci svého pravidelného cyklu Historie. cz vysílat televize hned po prázdninách v průběhu měsíce září.