Osobitý folkový anglický písničkář, zpěvák a kytarista Jono McCleery vydal své první album Darkest Light za pomoci svých fanoušků v roce 2008. Posléze uzavřel smlouvu s nezávislým britským vydavatelstvím Ninja Tune a vydal album There Is, které mimo jiné představí i na Mezinárodním hudebním festivalu Lípa Musica. McCleeryho hudba je osobitá, nadčasová, trvalá, reflektující současně minulost, přítomnost i budoucnost.

A o tom se budou moci přesvědčit i návštěvníci jeho festivalového vystoupení, které se uskuteční ve středu 24. září v Centru textilního tisku v České Lípě.

Bude váš festivalový debut také českým debutem? Co vám vytane na mysli, když se řekne Česko?

V Čechách jsem nikdy doposud nebyl, ačkoli v okolních zemích jsem již vystupoval, takže je to pro mě jako návštěva ztraceného dílku puzzle. A když se řekne Česko, vždy se mi vybaví překrásné obrázky Prahy. Už se moc těším, až ji uvidím na vlastní oči.

Jaký program chystáte na své vystoupení v České Lípě?

Rozhodl jsem se, že vyberu písně ze všech mých předchozích alb, a současně představím i novinky z připravované nahrávky. Budou to zkrátka sólové akustické interpretace staršího i nového materiálu.

Jak jste se vůbec dostal k hudbě? Byl to váš sen od dětství být profesionálním kytaristou a zpěvákem?

Ne, chtěl jsem raději být atletem nebo hercem, když jsem byl malý. Hudba ke mně přišla až mnohem později, nicméně můj otec je jazzový pianista a byl to právě on, kdo mě ovlivnil a kdo způsobil, že hudba se pro mě stala nepostradatelnou.

Vaše kariéra jistě nezačala vydáním prvního alba, jak se můžeme dočíst ve vaší biografii. Jak jste se připravoval na svoji profesionální dráhu a kdy jste začal veřejně vstupovat?

Vystupoval jsem od devatenácti let v barech a klubech a prožíval své akustické noci jako selfproducent vydávající malé LP s prvními písněmi, které jsem napsal. O šest let později jsem vydal své první album Darkest Light.

Vaše první album bylo financováno fanoušky a druhé již vydal prestižní nezávislý label Ninja Tunes. Zdá se to jako sen. Bylo to opravdu tak jednoduché?

Nejtěžší věc na tom, aby člověk mohl dělat, co má rád, je být trpělivý a věřit, i když ostatní vás zrazují a nevěří tomu. Takže z tohoto pohledu to není vždy jednoduché a i mně trvalo dlouhou dobu dosáhnout tohoto stavu. Ale jsem velice šťastný, kam se mi podařilo dojít, těší mě, že mohu spolupracovat s Ninja Tunes a mám pocit, že se moje kariéra vyvíjí přirozenou cestou.

Zdroj: Youtube

Jak byste popsal svou hudbu?

S velkými obtížemi (smích). Myslím, že se každý umělec hudebník, malíř atd. vždy musí až stydět, když má teoretizovat o svém umění. Je to něco, čemu se i já snažím vyhnout, abych mohl zůstat pohlcen v průzračné nevědomosti svojí hudbou, jak jen to je možné.

Kde hledáte inspiraci? V jiné hudbě či mimo hudební svět?

Někdy v hudbě, většinou velmi staré. Ale také se snažím zůstat otevřený inspiraci pocházející ze všech možných situací, se kterými se potkávám v každodenním životě. Celkem často se mi stává, že moje hudba mě nepřímo dostává do inspirativních situací, jako například vystoupení v České Lípě, takže je to vlastně koloběh.

Jste písničkářem a skladatelem v jedné osobě. Co vytváříte jako první slova nebo hudbu?

V mém případě většinou první přichází hudba, melodie, akordy a teprve poté se snažím najít slova a témata, která cítím, že se hodí do hudebního obsahu. Improvizace je při mém psaní klíčovým prvkem.

Jakou hudbu posloucháte?

Mám rád jakoukoli hudbu, u které cítím, že je autentická. V poslední době mým playlistům vévodí Cocteau Twins, John Coltrane, Q-tip, Baden Powell, nebo Ralph Vaughan Williams. Moc se to u mě nemění.

Co vás nejvíce činní šťastným ve spojením s hudbou? Je to skládání nebo spíše vlastní provozování hudby pro přátelé či koncertní publikum?

Nejšťastnější jsem, když si mohu s přáteli zahrát na kontrabas, koncertovat ve zvláštních prostředích se zajímavou atmosférou, tančit s mojí přítelkyní. A je to řada dalších nejrůznějších věcí, které prožívám skrze hudbu.

Co děláte, když máte volno?

Povídám si o hudbě a sportuji, rád plavu ve volné přírodě, hraji basketbal v Rotterdamu, s rodinou jezdíme na kole. A všechno to živí moji hudbu.

Jaké jsou vaše umělecké ambice do budoucna?

Brzy chci vydat svoje nové album a také desku ve spolupráci s jednou skvělou kapelou. Těším se, že je představím. Mám už v podstatě připravený nový materiál pro další nahrávku, kterou se chystám natočit. Jsem docela spokojený s těmito třemi projekty, které připravuji a uvidím, co se bude dít dál…

Koncert začíná v Centru textilního tisku ve středu 24. září v 19.00. Program festivalu a vstupenky na http://lipamusica.cz/

Lucie Johanovská