Nelze ji nemilovat, ostatně také ona tak nazvala své zatím poslední album: „Miluju vás“. Snad nespisovně, ale od srdce.

Baví její šansony i balady, stejně dobře umí ryčné písně, s harmonikou srostla a u klavíru se snad narodila.

Hraje si se slovy, vypráví pohádky dětem, zpívá i těm svým třem. Její koncerty jsou zážitek a kdo nevěří, zkrátka na jejím vystoupení bude chybět. Ona nezapláče, ale až ji doceníte, kupte si její cédéčko. Anebo DVD, na něm je toho o ní víc. Ale nejlepší je stejně živý koncert… Radky neboli Radůzy jsme se zeptali:

Když jste byla malá, myslela jste si, že budete zpěvačkou?

Ne, vůbec, chtěla jsem se stát námořníkem nebo hajným. To se mi už asi nevyplní.

Složila jste řadu písniček, je vám nějaká z nich nejbližší?

Určitě ne, protože to všechno jsou písně, které vycházejí z mého života, jsou vlastně takovým deníkem.

Dudy jsou potíž

V průběhu koncertu často měníte hudební nástroje. Ke kterému nejvíce inklinujete?

Tady je to stejné jako se skladbami, všechny jsou rovnocenné.

I když teď jsem zrovna propadla kouzlu dud. Akorát je s nimi taková potíž, že hrají jenom v durových stupnicích, a já skládám hlavně v mollových. Tak mě napadla taková konina, že bych poprosila pána, který mi dudy sestavil, zda by je nedokázal sestavit i v moll.

Jak to, že vás nevidíme nikde na letních festivalech?

Nerada hraju pod širým nebem, na festivalech, protože mi přijde, že se lidi na hudbu moc nekoncentrují. Spíše jsem pro uzavřený prostor, kde diváci sedí a plně vychutnávají muziku, ale měli jsme pár vystoupení s kapelou pro stojící publikum a bylo to také fajn.

Nevystupuji přes léto, a to z jednoduchého důvodu; potřebuji si odpočinout, abych mohla dalších deset měsíců fungovat.

Kdo jsou vaši posluchači?

Je to takový rozptyl od šesti neděl až do devadesáti let. Právě proto, že se na mých koncertech většinou sedí, přicházejí i starší lidé, takže spektrum je velmi barevné napříč různými sociálními vrstvami, kulturami i věkem.

Hlavně přežít

Krom skvělého zpěvu publikum bavíte vtipnými příhodami. Jaká je vaše životní filozofie a cíle?

Hlavně přežít. Žádné cíle nemám, ani jsem si nikdy nemyslela, že se budu živit hudbou. Baví mě hrát, lidi na koncerty chodí, prostě se to tak hezky sešlo.

Mě skladby z vašich prvních alb umí vždy uvést do podivného stavu duše. Jak vznikají texty?

Těžce (smích), no opravdu těžce.

Vždycky jsou to nějaké věci, které jsem prožila. Pro mě to zase až tak moc hezký vzpomínky nejsou.

Tereza Černá, Petra Poláková