Prozraďte, jak budou letos vypadat vaše Vánoce?
Jako každý rok: tatínek bude dělat řízky, maminka bramborový salát, celá rodina půjdeme k místní kapličce, zapálíme si svíčky, se sousedy si popřejeme krásné Vánoce… Venku si dáme svařák – a poběžíme ke štědrovečernímu stolu a k vánočnímu stromečku!

Prozradila jste, že pro natočení své první vánoční desky jste hledala ten správný okamžik a ten správný čas. Čas, kdy jste obklopena těmi nejlepšími. Kterými? Řeknete.
Začnu klavíristou Petrem Maláskem. S ním už máme odehrány spousty koncertů, je mezi námi krásné přátelství, navíc je to vzácný člověk. Pavel Horák, další vzácný člověk, je sbormistrem chlapeckého sboru Boni Pueri, se kterým spolupracuji už sedmnáct let. Dalším je textař Pavel Vrba, se kterým nic společného takhle velkého, jako je zmíněné vánoční album, dosud nemáme.

Mám skvělou kostýmní návrhářku, skvělou vizážistku, skvělého manažera, spoustu dalších vynikajících spolupracovníků. S mnohými pracuji už řadu let; vyznávám princip loajality: když se mi s nimi dobře dělá, proč je měnit? A musím zmínit i Supraphon. Po pětadvaceti letech jsem se vlastně vrátila domů, u Supraphonu jsem totiž vydala své první album.

A jaký byl ten „návrat domů“?
Vlastně jsem si to všechno naplno uvědomila možná až na křtu alba. Řadu let jsem nahrávala jinde – a najednou Supraphon přišel s krásnou, noblesní nabídkou a všechno, na čem jsme se domluvili, s velkorysostí jemu blízkou, splnil. Včetně nádherného obalu, který nová deska má. Věřím, že když posluchači album uvidí, budou mít chuť si ho i poslechnout; obal skutečně prodává, to je moje letitá zkušenost.

V Supraphonu se cítím být v bezpečí. Je mi tu dobře, jsem mezi lidmi, kteří si mě hýčkají. To je moc důležité; pro svoji práci dělám maximum a to samé vyžaduji od svého okolí. Jsem na tu desku se vším všudy moc pyšná.

Budete u této společnosti vydávat desky i nadále?
Když přijdu s nějakým pokladem k firmě a ona se zachová tak noblesně jako Supraphon, to by bylo, abych u něj nevydala další cédéčko!

Je vaše první vánoční CD také podnět k zamyšlení, jakési zastavení…?
Já jsem se nikterak zásadně zamýšlet nechtěla. Šlo mi o to, aby vzniklo CD, které by bylo dobrým podkresem krásných vánočních dnů, úžasné štědrovečerní večeře, rozbalování dárků a toho všeho, co by se v této době mělo dít. Že jeden druhého doma rozmazluje.

Takže…
Kdo ale chce, zamyslet se může. Texty Pavla Vrby jsou nádherné a přímo k tomu vybízejí: mezi řádky obsahují tolik nádhery, tolik skvělých postřehů… takové texty může psát jen tak citlivý člověk, jakým je Pavel Vrba. Každý si v nich určitě najde to, co hledá.

Co například?
Někdo „jenom“ klid a vánoční náladu, někdo moudra a poezii, někdo zase pastvu pro oči. Jestli mě fotograf Dušan Šimánek vidí tak, jak mě vyfotografoval na titul, tak si myslí, že jsem hezká holka. (smích) Přitom to celé není o kráse mojí, ale o kráse jako takové, o čistotě a laskavosti, je tam ten křišťál, papírové šaty… Jsem ráda, že tuhle desku mám. Určitě bude dlouho jedním z mých největších pokladů.

Spoluautor: Zdeněk Brouček