Práce a plánování mě drží při životě, přiznává Karel Gott

Karel Gott i jeho rodina jsou v poslední době v jednom kole. Ivana Gottová spolu s holčičkami pokřtily cédéčko „Andělské pohádky", na supraphonském CD plném pohádek a písniček, které sama Ivana také načetla. Nechyběl u toho ani otec rodiny. Ten pak vydal nové album „Láska je nádhera", které Karlu Gottovi pokřtili dva kmotři (Jak Kraus, Andrej Babiš) i kmotra (Iva Milerová, ředitelka Supraphonu). Navíc tu Gott a jeho tým (Jaroslava Herzerů, Petr a Pavel ORM, Jan Adam) dostali platinovou desku za vynikající prodeje alba „Dotek lásky" (2012).

Karel Gott už chystá i další CD, hrál v TV filmu a v Megastore Bontonland v Praze přestřihl pásku na prodejní výstavě svých nahrávek.

„Jsou tu i rarity. Návštěvník tak má možnost vrátit se k nádherným evergreenům, třeba k deskám s orchestrem Karla Vlacha z počátku 70. let, patřícím ke světovým perlám. A jsou zde i velké písně z filmů a muzikálů," prozradil o nové expozici v Bontonlandu sám Karel Gott. I následující rozhovor je tedy s ním.

Čerstvé album světových pop hitů Láska je nádhera obsahově navazuje na vaše loňské album Dotek lásky, že?
Přesně tak. Však je také na obalu CD vedle hlavního názvu Láska je nádhera uvedeno: Dotek lásky 2.

Aby lidé věřili…

S kým jste ho točil?
Pracoval na něm se mnou stejný tým, dramaturg Jan Adam a hudební producenti Petr a Pavel ORM. Dal jsem si záležet na kvalitě textů. Mou ctižádostí vždy je, aby byly věrohodné, také přiměřené mému věku a životním zkušenostem. Chci, aby lidé věřili tomu, co zpívám. Aby kromě toho, že písně dobře odvedu pěvecky, bylo z nich poznat, že ve mně vzbuzují emoce. Posluchač by měl cítit, že k tématu mám vztah, že je to i moje pravda. S každou písní jsem něco prožíval, poslouchal ji, když mi bylo dobře. Proto jsem si je vybral. Jsou to písně, které mi v životě udělaly mnoho radosti.

Liší se druhá sada písní od první?
Podle mne je ještě lepší. Nemůžu říct, že má kvalitnější výběr, to bych pošlapal předchozí desku. Ale cítím, že jsem tu podal lepší výkon.

První desku nejde „pošlapat", vždyť byla velmi úspěšná.
Ano, to bych byl blázen. Ale myslím, že teď jsem byl v mimořádně dobré kondici. Každé písni věnuji celý den, od rána poslouchám, přemýšlím, čtu text… I když je frekvence delší, a mám čas celé odpoledne, natočím vždy jen jednu. Stane se, že mi ve studiu řeknou, „Karle, dneska ti to šlo bezvadně, nenatočíme ještě druhou? Teď jsi rozjetej!" Jo, udělal bych to, „střihl" si třeba i dvě. Ale ten den patří koncentraci na jednu píseň. Nechci, aby to bylo jen dobře odvedené řemeslo.

Různobarevné písně

Můžete charakterizovat písničky své nové desky?
Jsou pestré, různobarevné. Jsou tam svižné rytmické písně i balady, vytvářející zcela jinou náladu. Vždy promýšlím repertoár tak, aby se mohl prezentovat na velkém pódiu i v intimnějším prostředí s romantickou náladou.

Balady máte rád. Proč jste tedy zařazoval i rychlé písně?
Hodně jsem přihlížel k tomu, že bych písně z desky rád dělal na koncertech, kde musí být různorodý program. Na rozdíl od alba, kde někomu může vadit, že po nádherné baladě, kdy se posluchač naladil na jinou atmosféru, přijde rychlé tempo (Gott předvádí zpívá melodii ve svižném rytmu). Musím myslet na to, aby tam byly i písně, kterými dostanu halu do varu.

Dost vystupujete v halách. Je těžké zaplnit tak velký prostor?
Je to otázka poptávky, pořadatel musí umět odhadnout, že halu naplní. Zatím se to daří. Děkuji všem, kdo mají ve mně důvěru a tuší, že bych to zaplnit mohl. A publiku jsem vděčný, že přišlo v tak hojném počtu. Loni na podzimním turné jsem objel 22 měst, a pořadatelé ještě žádali o další letos na jaře. Přišlo přes sto tisíc diváků. Některé haly měly 6 či 7, jiné až 18 tisíc míst! Bilance ukázala, na co vše bychom si ještě mohli troufnout, co lze plánovat. Proto taky musím myslet i na „pódiovky".

Bude i k novému CD turné?
Počítám, že v příštím roce dojde na koncerty, kde budou i písně z této desky. Turné zatím nechystám, i když k úspěchu minulé desky bezesporu přispělo. Povzbuzen kladným ohlasem u nových věcí, které to mají u publika vždy těžké, jsem se právě odhodlal udělat dvojku Doteku lásky. Už teď přemýšlím o trojce pro rok 2015. Mám pár písní, které se na druhou desku nevešly, ač jsou výborně otextované a mají i povolení k provozování, to v době vydání dvojky neměly. Mimochodem, získat povolení je čím dál těžší. Některé agentury dokonce chtějí slyšet už hotový snímek.

Čili vy je nejdřív natočíte takříkajíc „bez záruky"?
Ano, celou píseň se všemi náklady, s investicí do studia, muzikantů i techniky. Snímek jim pošleme, aby ho mohli posoudit a pak se rozhodnou, zda nám to povolí.

Vrba, Rytíř, Borovec

Které textařské stálice vaší kariéry, které se uplatnily i na Lásce, máte nejraději?
Krom těch, kteří žijí, jako Eduard Krečmar, Miloš Skalka, Hana Sorosová, Jiřina Fikejzová, mám rád i ty, kteří už odešli, ale pro mne jsou stále živí. Třeba Pavla Vrbu, Zdeňka Rytíře, Zdeňka Borovce. Ten psal řadu písní pro jiné, dnes je to už klasika popu a klasika má mnoho interpretů. Některé jeho texty jsou na této desce, např. Půjdu za tebou, tu zpíval kdysi dávno Milan Chladil. Se Zdeňkem Borovcem tak vlastně dál spolupracuji, a je to krásný pocit. Když mi napsal píseň, věděl jsem, že si ponesu do studia skvost.

A Zdeněk Rytíř, který zemřel relativně nedávno?
Ano, na desce je i Zdeněk Rytíř s písní Odcházím s vírou, kterou jsem v 80.letech zpíval, ale dosud nenatočil. Asi mi to tehdy někdo rozmluvil, říkali mi, že bych měl zpívat spíš velké kantilény, že to ode mne lidé chtějí.

A chtějí?
To ano, ale já myslím, že si mohu dovolit nabízet i něco jiného. Je-li to ve mně, a je to upřímné, je skoro má povinnost nabídnout, co chci sdělit. Když se to někomu nelíbí, je mi líto, nemusí mě poslouchat.

Který textař nejlépe vyjadřoval vaše pocity? U koho jste nejvíc tušil: To jsem já!
Jmenoval bych hlavně Jiřího Štaidla, Eduarda Krečmara a Zdeňka Borovce. Se Zdeňkem jsme si vykali až do jeho posledních dnů, byla mezi námi veliká úcta. Největšími kamarády jsme ale byli s bratry Štaidlovými. To bylo přátelství, jak má být. Všechny ty kozácké jízdy i rozhovory, které jsme prožili! A Jirka pak ty prožitky dával zpátky do mé duše svým poetickým a zároveň i mladým, klukovským jazykem, jakým dokázal psát. Proto mě nejlépe vystihl.

Kdy například?
Třeba v písničkách Ptačí nářečí, Proč ptáci zpívají, Žaluji ptákům na nebesích. Pořád tam u něj byli ti ptáci. Jednou jsem se ho zeptal „Jirko, není v tobě touha přeletět přes všechny hranice?" Řekl mi ale, že ne, že básník má zůstat doma, tvořit ve svém mateřském jazyce. Prozaika lze věrně přeložit, ale básník nemůže před svou rodnou řečí utéct. Těmi ptáky ve svých textech chtěl lidi nadnášet, povznést nad pozemskou sféru. Bylo by pro mne moc zajímavé, jak by Jirka pro mne asi psal dnes…

Když si pro své desky půjčujete písničky od jiných zpěváků, ptáte se jich na souhlas?
U žijících vždy. Oslovíme je, jestli jim nevadí, že jejich písničku budu zpívat. A nestalo se, že by nesouhlasili.

Mění se s lety váš vztah k hudbě a textům?
K textům určitě, už jsem zmínil, že si obsah velice hlídám, aby odpovídal tomu, jak dnes žiju, myslím a cítím. Říká se, že interpret by měl držet prst na tepu doby, to je pravda, ale někdy je přece jen dobré jít s tím prstem pryč… Už mě nebaví zpívat, jak jsem sám, že to zvládám sám atd. Říkám textařům: Já přece vůbec nejsem sám! A nebyl jsem sám ani v době, kdy si to o mně mnozí mysleli. V mém domě bylo vždy hodně veselo. Co mi to pořád podsouváte?! Někdy se mě taky zeptali, jestli nechci opravdu trvale sám zůstat, že mě ženské publikum chce mít samotného. Prý je to jistý příslib.

Svatba? Bylo načase

Ale to snad není důvod, proč jste se oženil relativně pozdě..
Ne, já do manželství dozrál. A když se tak stalo, nedostal jsem žádné negativní nebo smutné reakce. Spíš mi psali i říkali: „Už bylo načase."

Jak jste daleko s projektem CD, na nichž jsou jen čeští autoři?
Máme natočenou asi polovinu. Autory jsou většinou muzikanti, kteří mají kapelu a sami zpívají. Oslovuji je, zda mají pro mne něco „na míru". Ne, co jim zbylo v šuplíku, ale něco speciálně pro mne. Tím jsem si nepřímo řekl o dárek k narozeninám v příštím roce. Chci mít celé album s původními písněmi! A taky chci, abych mohl říct, že je to album mých kolegů a kamarádů, kteří napsali něco pro mne. To je pro mne pocta. Zatím ale víc neprozradím, jsem pověrčivý, nechci nic říkat předem.

A kdy tedy prozradíte víc?
Hned, jak desku dokončíme, publikum se to doví.

Dobrá, ale přesto: Budou to písničky spíše komorního typu, nebo i songy pro haly?
Bude to zase velmi pestré od balady, šansonu a swingovky až k funku. A jsou tam určitě „pódiovky".

Je o vás známo, že máte blízký vztah k vinylovým deskám.
Ano mám, a zaplaťpánbůh nejsem sám. Těší mě, že i já přispěji k znovuoživení výroby těchto nosičů; je to celosvětový trend, nabaluje se na to další infrastruktura, vyrábějí se desky, gramofony atd. U nás na tom mají velkou zásluhu Gramofonové závody v Loděnicích. Dnes už se uznává, že kvalita záznamu na těchto deskách je vyšší než na cédéčkách. V mém vztahu k vinylovým deskám hraje důležitou roli i pocit, že držím v ruce produkt, který oslovuje i obalem kvalitní grafikou. A třeba to oživí celou branži, jako ji v 80. letech podpořila výroba cédéček.

V Českém rozhlase Dvojka máte oblíbený pořad Zpátky si dám tenhle film, v němž jste diskžokejem i vypravěčem. Připravujete ho rád?
Víte, když mi táhlo na třicítku, kamarádi, kteří to se mnou mysleli dobře, říkali: Bude ti 30, měl bys pomýšlet na to, co budeš dělat, až tvá popularita pomine. Fanynky jsou nestálé, vymění tě jako spodní prádlo, za týden už nemusíš být in. Já je neposlechl, jedině díky tomu zpívám dodnes. Ale přemýšlel jsem o tom, co říkali, a myslel jsem si právě na tuto profesi. Že bych byl vypravěčem a dýdžejem zároveň. Ke každé muzice mám touhu něco říct, to v rozhlase už třetí rok dělám za spolupráce Jana Adama a Miloše Skalky. Na internetu se to poslouchá i v zahraničí.

Zahrál jste si hlavní roli v TV povídce režiséra Jana Hřebejka Škoda lásky, která bude mít v ČT premiéru 29. prosince. Měl jste z této práce radost?
Kolikrát jsem si už tiše povzdechl, že mi zase nabídli roli Karla Gotta, tedy abych hrál sebe. Ale tentokrát jsem byl spokojen, při tvorbě scénáře jsme si hodně povídali se scénáristou Petrem Jarchovským i s režisérem Hřebejkem o mých zážitcích, o fanynkách, a leccos z toho se promítlo i do filmu.

To nikdy neudělám!

Máte ve výhledu pár desek, natáčíte, vysíláte v rádiu, koncertujete. Nehodláte zvolnit?
Práce a plánování mě drží při životě, těžko by se mi říkalo, že mám všechno hotové a že bych měl v nejlepším přestat. To nebudu nikdy dělat! Co když bude příští rok lepší?

Zpracovali Zdeněk Brouček a Radek Strnad