Unikátní nástroj, který je silně spjat s naším sklářským regionem, skleněnou harmoniku, letos představí Mezinárodní hudební festival Lípa Musica.

Dnes téměř pozapomenutý nástroj, pro který však skladby komponovala řada předních hudebníků své doby v čele s Mozartem, byl v době své renesance s úspěchem konstruován a provozován i v Čechách. Na festivalu jej v sobotu 15. října v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Kamenickém Šenově představí nejslavnější současný hráč na glasharmoniku, který s ní brázdí celý svět Němec Sascha Reckert.

Tajemná nahrávka

Sascha Reckert je osobností mnoha talentů. Je vynálezcem, pomocníkem, cyklistou a hlavně muzikantem. Jako student vedl Reckert v Münsteru hudební divadlo a hledal pro svou produkci nějaký neobyčejný nástroj. Při svém pátrání objevil nahrávku, která zachycovala zvuk takzvané skleněné harfy. To, co slyšel, jej překvapilo a přesvědčilo. Přesně takové zvuky pro divadlo potřeboval. Gramofonová deska však byla tou jedinou stopou, jak zní sklo. Žádné skleněné nástroje v té době nebyly k dispozici a také nikdo, kdo by na ně uměl hrát.

Reckert se proto rozhodl sám skleněnou harfu zkonstruovat. A tak vznikl verofon. Jeden z nástrojů, který vynalezl sám hudebník a který dodnes používá. Verofon sestává z různě dlouhých skleněných rour, které jsou ukotvené v dřevěném rámu. Ty rozeznívá hráč navlhčenými prsty, kterými přejíždí po jejich okraji. Verofon vydává sférický zvuk, který je podobný flétně, hoboji či fagotu.

Při svém dalším pátrání narazil Reckert na zmínky o skleněné harmonice, která se vyvinula v době Wolfganga Amadea Mozarta. Za jejího otce je považován Benjamin Franklin, americký státník a vědec. Skleněná harmonika je složena ze skleněných šálů, které jsou jeden do druhé zastrčené a jsou upevněné na horizontální hřídeli. Tu pohání hráč sám pomocí pedálu, či motorem.

Nevyráběl se

Hra je podobná verofonu a stejně tak i výsledný zvuk. Také tento nástroj si musel Sascha Reckert sám vyrobit, neboť od dob klasicismu se tento nástroj málo používal a ani nevyráběl. Zcela nepolíbený co se hudebních nástrojů týká, však Reckert nebyl. Sám hrál na kontrabas a gambu, jejichž stavbě se také věnoval. Vedle toho se naučil řadu řemesel, práci s kovem, dřevem i sklem v huti.

Brzy se však ukázalo, že stavba skleněné harmoniky je mnohem zdlouhavější a komplikovanější, než byla výroba verofonu. I zkušený stavitel nástrojů pro sestavení harmoniky potřeboval minimálně půl roku. Verofon se naproti tomu dal složit za jediný den.

Práce na huti

Reckert se musel přímo ve sklářské huti naučit zacházet se sklem a porozumět mu. Snadné nebylo ani přijít na to, jak jednotlivé skleněné šály upevnit, aby nástroj fungoval. Postupně však dokázal dát dohromady vše, co se naučil.

Na začátku byla jen jedna gramodeska, podle které si skladby naposlouchal a naučil se je hrát. Uvědomil si však, že se jedná o úpravy a proto se začal věnovat studiu původních skladeb, které chtěl veřejně provozovat. Hledal v muzeích a knihovnách a brzy objevil, že pro skleněnou harmoniku nekomponoval jen Mozart, ale řada jeho současníků Johann Adolph Hasse, Johann Gottlieb Naumann nebo i Antonín Rejcha.

Kromě nich se však skleněná harmonika objevovala i v dílech pozděších skladatelů, jako byl Hector Berlioz, Camille Saint-Saëns, Carl Maria von Weber nebo Ludwig van Beethoven, či u moderních komponistů jako Orff či Nono. Nejznámější jsou pasáže z oper Gaetana Donizettiho a Richarda Strausse. Lucia s Lammermooru či Žena bez stínu zavedly Reckerta do velkých operních domů i k tělesům, jako je Vídeňská či Berlínská filharmonie.

Sklo a voda

Mezitím se používal jen verofon, ten je dynamičtější a silnější ve zvuku. Hodí se více do zvuku moderních orchestrů a nástrojů. Tak jeho opravy a transport je levnější a jednodušší.

Reckert sám aranžuje také skaldby původně určené pro jiné nástroje. Na skleněnou harmoniku dokáže zahrát Zimní cestu od Schuberta i jazzové úpravy a písně Marlene Dietrich. K tomu se stále snaží komponovat novou hudbu pro svůj ansámbl Sinfonia di vetro.

S ohledem na to že Reckeret verofon sám zkonstruoval, považuje se též za vynálezce hry na tento nástroj. Techniku považuje za relativně jednoduchou. Problémy nastávají, když je potřeba hrát rychle. Mít sólo v orchestru je vždy stresující. Člověk musí zůstat klidný, následovat dirigenta a pěvce a ukázat svou virtuozitu.

Stavbě nástrojů se Reckert věnuje dodnes, vyrábí je však už jen pro svůj vlastní ansámbl. Objednávek je málo, na světě existuje jen kolem deseti profesionálních hráčů a skleněná harmonika dnes vyjde na neuvěřitelných 50.000 euro. A Reckert na stavbu nových nástrojů ani nemá mnoho času, vystupuje koncertně a zhruba v 60 80 operních produkcích ročně po celém světě. A mimoto hodně cestuje.

Kromě hudby se Reckert věnuje i instalování vodních filtrů v rozvojových zemích. Jako turista navštívil Afriku a setkal se zde s problémy se zásobováním vodou, což je přimělo k rozhodnutí pokusit se pomoci. Společně s dalším pomocníkem, inženýrem, a za pomoci kontaktů z hudební branže, instaluje zařízení, které mohou s minimálním vynaložením energie a bez proudu zásobovat až 20000 lidí čerstvou vodou.

Lípa Musica nabídne i premiéru BiberaStráž pod Ralskem - Čtvrtý festivalový týden 15. ročníku MHF Lípa Musica zakončí v neděli 16. října koncert v rodišti H. I. F. Bibera, Stráži pod Ralskem. Sem se festival vrátí s premiérou jeho nově objeveného díla v podání brněnského ansámblu Societas Incognitorum. Strážskému rodákovi je v kostele sv. Zikmunda každoročně věnována stěžejní část repertoáru. V něm jsou obsaženy v duchovních zpěvech a částech mší skladby vokálně instrumentální, v úvodu ale též sonáta pro sólové housle, která podtrhuje nadčasově krásné Biberovo houslové dílo. Koncert začíná v 17 hodin.

Vstupenky na všechny akce festivalu jsou k dostání na lipamusica.cz