Borské divadlo bude teprve druhou zastávkou na komorním turné, které zpěvák a kapela startují právě dnes večer v Kutné Hoře a které poběží napříč republikou až do konce dubna.

Všichni, kteří na koncert „bez elektriky" dorazí, se mají na co těšit. Puntičkář Střihavka v posledním půlroce tvrdě pracoval na dramaturgii i „zvuku" celého koncertu i jednotlivých písní a sám do Boru míří s velkým očekáváním a zvědavostí.

Potvrdil to v rozhovoru, který vznikal tento týden po telefonu. Poté, co on i kapela měli za sebou už čtvrtý den soustředění před začátkem turné.

Jak probíhá vaše soustředění? Prý na něm pracujete až čtrnáct hodin denně?

Nic není jen tak a vždycky to záleží na přístupu toho kterého člověka nebo seskupení, kapely. O mně je známo, že jsem puntičkář a mám rád, když to, na čem děláme, je maximálně připravené a hodně mi záleží na tom, jak to zní a jak to hraje, takže tu práci, čas a energii tomu věnujeme. Není to ale důsledek nějakého mého nátlaku nebo přání, ale děláme to hlavně kvůli našemu pocitu, kvůli pocitu celé kapely. Někdo to pojme jako free zábavu nebo „holírnu", jak říkáme my muzikanti, a někdo tomu dá maximum, protože mu na tom záleží. No, a my jsme zrovna tenhle případ.

KAMIL STŘIHAVKA • narodil se 20. ledna 1965 v Oseku u Teplic
• jako zpěvák začínal v metalové skupině Motorband
• v letech 1992 a 1994 natočil dvě desky s hudebním projektem BSP (Ota Balage, Kamil Střihavka, Michal Pavlíček)
• v letech 1995 a 1998 vydal dvě alba natočená s kamarádem Zdeňkem Mazačem, se kterým vytvořil duo No Guitars!
• v letech 2002 a 2008 vydal sólové desky Woo-Doo a 365
• proslavil se rolí Ježíše v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde odzpíval v letech 1994 – 1998 stovky repríz. Účinkoval také v muzikálech Johanka z Arku či Excalibur
• do Nového Boru přijede se svou vlastní kapelou Leaders!, se kterou vystupuje od roku 2005, koncert v novoborském divadle vypukne v úterý 11. února v 19 hodin, vstupenky se prodávají za 230 korun

Mým cílem od začátku bylo připravit zážitek i pro hudební ,,fajnšmekry´´, a proto jsem ke stávajícímu doprovodnému bandu Leaders!, přizval i další hosty, kteří svými nástroji obohatí aranže a sound design kapely. Ať už je to steel guitar, dobro, perkuse, saxofony nebo flétny.

Proč právě akustické turné? Jak to vzniklo?

S tou myšlenkou zahrát si akusticky písničky, které hraji dvacet, pětadvacet let, jsem si pohrával už delší dobu. Nicméně ten boom akustického hraní, který tady byl v minulosti, mě trochu odrazoval. Nechtěl jsem být jeho součástí jenom proto, že to frčí a že to dělá každý. Vloni jsem měl debatu s jedním mladším kolegou, muzikantem a zároveň i aktivním zvukovým inženýrem, který pracuje ve studiu a natáčí. Mimo jiné jsem se ho ptal, jak hodně se dneska točí desky. A on mi říkal, že desky se už téměř vůbec netočí, maximálně singly nebo „épéčka". A pak řekl něco, co mě zlomilo a nabudilo k tomu, že jsem se rozhodl, že to unplugged turné udělám. On mi říkal: „Dovedeš si představit, že by si v dnešní době někdo v kuse poslechl celou desku?" Když jsem na to nic neodpověděl, protože jsem nevěděl co, tak dodal: „To je snad pro lidi ještě horší představa, než si přečíst knížku." A já se rozhodl, že „na truc" ten akustický koncert udělám. Budou to totiž hodně komorní koncerty, v komorních prostorách a návštěvníkům vlastně nezbude nic jiného, než se v té uspěchané době pozastavit a skutečně si tu pomyslnou desku v kuse poslechnout. A v případě koncertu je to vlastně víc než jedna deska.

Musel jste kvůli akustické verzi vaše písničky předělávat?

Viděl jsem některé akustické koncerty tuzemských kapel, které mě překvapily a zklamaly zároveň, protože ve výsledku hrály stejné věci jako na jiných svých koncertech a jediná změna byla to, že to celé odmydlili na akustické kytary.

Takže jsem se rozhodl, že než tenhle akustický projekt rozjedu, budu muset najít ,,klíč", jak to celé dramaturgicky uchopit.Ten jsem potom našel čirou náhodou, protože jsem si uvědomil, že mám na různých deskách, které jsem za x let nazpátek natočil s různými hudebními projekty, spoustu písní, které jsou různě rozstrkané po těch deskách a které jsou nejen krásné, mají obsah, hudební i textový, ale díky své komornosti a subtilnosti se určitým způsobem nehodily na playlist rockového koncertu. Přišlo mi to líto, že jsem ty písně vlastně nikdy naživo nehrál a rozhodl jsem se, že ten playlist postavím z šedesáti, sedmdesáti procent právě na skladbách, které jsem nikdy naživo nehrál, které se hodí na komorní akustický koncert, kdy nejenom diváci, ale i kapela sedíme a můžeme se plně soustředit a věnovat obsahu těch písní, emocím a poslouchat příběhy, které v těch písničkách jsou.

Na co se fandové, kteří dorazí, mohou kromě písní, které jste nikdy nehrál naživo, ještě těšit?

Není to jen o písničkách, které budou mít koncertní premiéru. Ale jsou tam i skladby, bez kterých si nejen já, ale i moji fanoušci nedovedou představit můj koncert. Jedná se o hity, jako: Země vzdálená,Černá růže nebo Když se snáší déšť. A ty jsem také oblékl do nových kabátků, aby na jednu strany byly také něčím zajímavé a nové a aby také zapadly do dramaturgie toho akustického koncertu.

Mám za sebou už čtvrtý den našeho soustředění a celý půlrok předtím jsem na tom playlistu a dramaturgii hodně pracoval. Mám z toho velmi dobrý pocit a celá kapela jsme natěšení a doufáme, že si lidé najdou chvíli a dokážou aspoň na jeden večer vyměnit blikající obrazovky za živou produkci a přijdou si s námi povyměňovat emoce i energii, o které jsem již hovořil.

S tím, co máte za sebou, budete v divadle jako ryba ve vodě, ale vystupoval jste už někdy v novoborském divadle?

Nevím. Těch míst za těch třicet let, kde jsem hrál, bylo tolik, že si to místo teď v tuhle chvíli nedokážu nikam zařadit. Ale proč se na to ptáte? Jako že je to tam špatné?

Naopak. Pár koncertů už jsem tam zažil a vždycky to stálo za to. Nejen pro divadlo i pro živou hudbu je to velmi dobré místo.

Tak to jsem rád, to mě těší.

Vloni jste byl na turné s BSP, které jste završili na Benátské noci v Liberci. Od té doby už ale uběhl půlrok. Co dělá Kamil Střihavka mezitím, když právě nehraje s BSP nebo s Leaders? Vyplňují vám to muzikály, hudební divadlo?

Zrovna ten loňský rok byl hodně koncertní. Byť hudební divadlo včetně muzikálů dělám už dvacet let, tak jsem nikdy nepřestal hrát živě, nikdy jsem nepřestal skládat písně, točit desky. A loňský rok byl takovou předzvěstí toho, že začíná převažovat živé hraní. Nacházíme se v období, kdy hudební průmysl, pokud jde o natáčení desek, je v podstatě v útlumu. Jako každá věc to má i druhou stranu mince, pro mě pozitivní, a to je, že se víc hraje živě. Takže tu energii, kterou jsme dřív vkládali do přípravy na samotné natáčení desky a navazující turné, tak já tu energii teď vkládám do koncertů a živého hraní. To je to, proč jsem kdysi začal dělat muziku, protože mě to neuvěřitelně nabíjí a stále, i v mém věku, baví a žene mě to pořád dopředu.

To akustické turné, které nyní startujeme, je pro mě hodně nové. Jsem natěšený i zvědavý na to, jaká vlastně vznikne energie. Rockové sety, se kterými mám třicetiletou zkušenost, jsou totiž v podstatě neměnné. Samozřejmě, že atmosféra je pokaždé trochu jiná, ale ta energie je daná, a mě zajímá, co vznikne teď. Protože to bude k sezení, bude to hodně komorní.

ZPĚVÁK KAMIL STŘIHAVKA sklízí úspěchy v sólové dráze, i na prknech divadel. V muzikálech je za hvězdu. Láká mě i to, že nízká zvuková hladina toho koncertu mi umožní, abych si opravdu zazpíval a použil veškerou škálu výrazových prostředků, které mám, a nemusel válčit s nějakou hlukovou stěnou pološílených mániček za mnou, které to hrnou dopředu. Já se na to hrozně těším, fakt jsem si dal záležet, dramaturgie toho koncertu je propracovaná a jsou tam strašně hezké a zajímavé věci, které by mohly napomoct k tomu, že emoce, které pouštíme, bychom si mohli s diváky povyměňovat.

K turné jste natočil klip s Noidem. Na hausbótu, na Orlíku. Jaké to bylo? A po zkušenosti z hausbótu, netoužíte si ho teď pořídit?

Natáčení klipu s Vaškem Noidem Bártou bylo určitě príma, užili jsme si spoustu legrace. Oslovil jsem ho poté, co se natáčení klipů, spotů a dalších věcí stalo jeho novým koníčkem. A šlo o klip k písni Ztracenej, což je jedna z těch, které jsem nikdy naživo nahrál a které v playlistu akustického turné budou, takže tím klipem jsem chtěl pomyslně celé turné odstartovat. Z toho natáčení mám samozřejmě dobrý pocit, myslím si, že Vašek to udělal dobře. Ta určitá subtilnost a komornost toho ztvárnění přesně koresponduje nejen se soundem toho turné, ale hodí se to i k té písničce.

Hausbót, kde se natáčelo, patří našemu společnému kamarádovi. Bylo to tam hrozně fajn, protože jsme natáčeli v listopadu a nebyla tam ani noha. Oba jsme mu záviděli, že má takový nádherný pojízdný domeček, protože tam normálně žije a bydlí. Klid a pohoda, která z toho místa vyzařovaly, byly úžasné. Ten náš kamarád se zřejmě narodil na šťastné planetě, protože je nezávislý a nemusí žít tady v tom blázinci a v poklidu si tam na hausbótu tráví svůj volný čas.

Já o hausbótu neuvažuji, nicméně mě to inspirovalo k tomu, že se teď bavím s celou rodinou a s dětmi, že bychom mohli vyrazit právě na doporučení tohoto našeho kamaráda na společnou dovolenou do La Provence, kde jsou kanály a možnost pronajmout si takovýto hausbót.

Lidé si vás spojují s Teplicemi, ale já se také dočetl, že jste jako střední školu studoval elektrotechniku ve Varnsdorfu. Jaké to bylo ve Vanďáku na začátku 80. let?

Vzpomínky na Varnsdorf mám krásné. Byli jsme mladí a užívali jsme si života. Jeden místní rodák mi tehdy jednou v hospodě říkal, že ve Varnsdorfu bylo kdysi sto hospod a sto komínů. A já jsem mu na to odvětil, že my mladí kluci jsme teď součástí éry, kdy je obrazně řečeno sto holek na jednoho kluka. Tam totiž byly spojařky, holky z Elite a spousty dalších. Bylo tam opravdu tolik ženských, že kdykoliv jsme vyrazili někam na diskotéku, tak jsme byli ve strašlivé menšině. A to mi utkvělo v hlavě. Celý ten kraj okolo Varnsdorfu mám pod kůží a rozhodně se to nedá vymazat, protože jsem tam strávil docela dost dlouhou část svého života.