Loňskou premiéru diváci popisovali jako dechberoucí. Jelikož byl zájem veliký, rozhodli se organizátoři s Rusalkou do obce vrátit. Koncerty se uskuteční 6. a 7. srpna od 21 hodin. Vybrané árie Dvořákovy opery zazpívají sólisté Národního divadla v Praze, Divadla F. X. Šaldy v Liberci a jejich hosté. Deník při této příležitosti vyzpovídal pěvkyni Livii Obručník Vénosovou (LOV), která se představí jako Rusalka, a hudebníka Ahmada Hedara (AH), který doprovodí zpěváky na klavír.

Zdroj: Deník

Jaký vztah máte k Dvořákově Rusalce?
LOV: Dvořákova Rusalka je klenot českého národa, všechny národy nám ji mohou závidět. Rusalka provází můj život od mých studií na Pražské konzervatoři a pak v operní praxi, většinou v divadlech. Zazpívala jsem si v ní všechny sopránové role: cizí kněžnu, kuchtíka, žínka a nakonec Rusalku. Poprvé jsem ji dostala jako studijní úkol v Národním divadle v Praze, pak jsem ji nastudovala pro naši libereckou operu divadla F. X. Šaldy a také pro divadlo J. K. Tyla v Plzni. Je to moje srdcová záležitost.

AH: S áriemi z Rusalky jsem se setkal již za studií, kdy jsem se začínal profilovat jako operní korepetitor, nicméně celou Rusalku jsem měl to štěstí nastudovat s operním souborem RUN OPERUN – to bylo mé první setkání s tímto veledílem. Následoval nespočet večerů strávených poslechem geniální nahrávky z Vídeňské státní opery s Gabrielou Beňačkovou, Peterem Dvorským, Evou Randovou a Václavem Neumannem. Tato nahrávka pro mě byla velkou inspirací a výrazným způsobem se podílela na mém zamilování se do Dvořákovy hudby. Následovalo nastudování díla v Chuchelně a v září mě čeká nastudování Rusalky v norském Bergenu. Troufám si říci, že jsem Rusalku hrál opravdu hodněkrát, nikdy mě ale nepřestane bavit harmonickou bohatostí, přepychově vystavenými melodiemi, dramatičností a tklivostí.

Proč jste se rozhodli s koncertním provedením Rusalky vrátit na rybník do Chuchelny?LOV: To je otázka spíše pro organizátory. Já jsem nicméně moc ráda, že se jim tohle představení povedlo uskutečnit, protože lidi byli minulý rok nadšení a pro mě to byl jeden z nejkrásnějších dní v roce 2020.

Jak se vám hrálo/zpívalo u vodní hladiny, která není tak, jak je zvykem v divadelních sálech, pouze dekorací, ale je opravdová se vším, co k tomu patří, tedy dotěrným hmyzem a zvuky zvířecích obyvatel rybníka?
LOV: V tomto krásném prostoru se musí improvizovat a věřit, že se nám podaří dát ze sebe to nejlepší. Musíme počítat s tím, že nám spadne port, který na tomto místě potřebujeme, nebo že se nám dostane do pusy hmyz. (smích) Navzdory tomu všemu to bylo minulý rok kouzlo, které nás dostalo na planetu jménem Rusalka. Měla jsem pocit, že jsme v daný okamžik všichni na planetě Rusalka.

AH: Musím říci, že je pro mě toto prostředí inspirativní, a to nijak nesnižuje ani dotěrný hmyz, ani amplifikace, je to krásné místo s neodolatelnou atmosférou. Árii o měsíčku za svitu opravdového měsíce odrážejícího se na vodní hladině už teď můžu prohlásit za svůj nejoblíbenější kýč – v nejlepším slova smyslu.

Livie, loni diváci, kteří na Rusalku do Chuchelny dorazili, žasli, když jste jednu z árií zpívala na loďce uprostřed rybníka. Jak jste to vnímala? Uvědomí si člověk krásu toho okamžiku nebo se soustředí na provedení a to, aby nespadl do vody?
LOV: V tom momentě se soustředím, aby žádný pohyb nepůsobil nuceně, nebo směšně. Zároveň zpívám těžkou závěrečnou scénu Rusalky, pozorně vnímám citlivé a partnerské doprovázení Markéty Doubravské na harfu a Ahmada Hedara na klavír, sleduji energii mého prince, kterou potřebujeme přenést na svoje okolí a dovolím si říct, že se nám to před rokem s Dušanem Ružičkou povedlo na výbornou. Lidi stáli, tleskali a vykřikovali: ,,Děkujeme.“ Co víc jsme si mohli přát…

Ahmade, jaké je to pro vás hraní, když v komorní sestavě nahrazujete celý orchestr?AH: Hudba Antonína Dvořáka je velmi bohatě instrumentovaná, klavírní výtah Rusalky patří k nejméně hratelným. Krása hudby pro mě ale byla velkým motorem v nastudovávání tohoto partu. Mnohem obtížnější je ale zahrát celou operu v kuse, koncentrace se tříští mezi zahrání správných not, tvoření krásné hudby, doprovod zpěváků a souhru s harfou. Není to sranda.

Poslední rok byl pro umělce značně složitý. Divadla a koncertní sály byly zavřené a bez diváků. Jsou pro vás podobné akce jako ta v Chuchelně příležitostí vystupovat opět před diváky? Kde ještě vás mohou zájemci vidět během léta?
LOV: Rok byl složitý pro všechny. Pro rodiče, pro děti, pro seniory, pro zdravotníky, prodavačky i uklízečky. Být operní pěvkyní vnímám jako poslání. Zdravotník léčí, učitel učí a já předávám dál bohatství, které nám tady skladatelé jako Dvořák, Smetana, Janáček a další zanechali. Akce v zahradnictví Chuchelna je mou další příležitostí obohatit lidi o zážitek z opery, která bude pokladem i za 100 let. Divadlo F. X. Šaldy pilně připravuje hodnotný program všech souborů vevnitř i venku. Srdečně vás zvu na open air koncert filmové muziky 26. srpna na náměstí Dr. E. Beneše, které pořádá moje milované divadlo F. X. Šaldy Liberec a spoustu dalších skvostů, jako je Jakobín od Antonína Dvořáka nebo Jolantu od Petra Iljiče Čajkovského.

AH: Rok 2020 byl zlomový pro každého umělce, ale díky této nucené pauze jsem si já osobně uvědomil, že hudba je pro mě jediná životní cesta, poslání a nutnost a že na světě existuje spousta hloupých lidí. Chuchelna má velký potenciál pro koncerty tohoto typu a byl jsem opravdu potěšen zájmem publika o klasickou hudbu. Takových akcí by mělo být co nejvíce, klasická hudba se pořád zdá býti výsadou starší generace, je třeba přitáhnout i mladší publikum – Chuchelna má skvělou možnost toto splnit. V létě mě čeká netradiční nastudování opery La Traviata na místě bývalého Stalinova pomníku v Praze se spolkem RUN OPERUN, a to 5. srpna, a pak spousta krásných koncertů se skvělými kolegy.