Nové album, zaměřené na dětské publikum a hravé rodiče, asi Zvířata do Ústí přivezou. Ale jen jako CD, Doma uvedou show „Necrosongy".

„Zazní naše hity i starší písničky, oblékneme hororové kostýmy, všude budou samé pavučiny," prozradil Deníku Jan Kalina, zpěvák a kapelník. „Unikátní turné k nové desce plánujeme ale až na jaro. Bude to asi jen pět měst, na každém zahrajeme dopoledne pro děti a večer pro jejich rodiče. I Liberec plánujeme," slíbil bývalý učitel.

Vrány s Podpažím

Na turné Necrosongy si publikum z vašich starých písniček může vybírat. Která vítězí?
Je to zajímavý. Vždy jsou z 5 vybraných 3 písně: Podpaží, Tlustý žlutý vrány a Velká bílá ryba. Netušíme proč.

Obal nového alba.Je to ale proto, že v nabídce žádné špatné nejsou?
My máme těch písniček strašně moc a mezi těch 15, ze kterých si lidi na koncertě vybírají, žádní outsideři nejsou.

Rozptýlení pro pozůstalé byl výborný název alba. Jdou Necrosongy, byť „jen" turné, v černém humoru ještě dál?
Určitě. Název vymyslel Tomáš Belko, náš saxofonista a výhradní textař. Je velkej cynik a my to ještě dotahujeme pódiovou prezentací. Jsme líčení stylem bílá/ černá, jako že jsme právě vylezli z rakve. Na pódiu je spousta pavučin a červený lampičky, je to lehce hororový. I oko bude potěšeno, nejen ucho.

Písničky v rukávu

Novou desku „Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách" představíte na turné až zjara. Jak moc tedy testujete nové písničky na publiku před vydáním alba?
Dřív jsme to dělali, u posledních alb ale zařadíme jednu dvě a většinu si necháme v rukávu. Je dobrý tomu dát čas, ne vydat CD a hned druhý den k tomu mít koncert.

Turné Necrosongy jedete krátce před Vánocemi, co kapela a dárky? Dáváte si je navzájem?
(smích) To si nedáváme, ale vím, že náš basista, Holanďan má 13. prosince narozeniny, tak to oslavíme, máme malý Vánoce. Ale pak si rádi od sebe na pár dní mezi svátky odpočineme. A pak už si zase 1. ledna voláme, tedy pokud spolu netrávíme Silvestra, a už se nám stejská. Ale dárečky, na to už jsme starý.

A není tedy nejlepší dárek, že si od sebe odpočinete?
Pochopitelně. My každý rok odehrajeme sto koncertů, takže i když tam žádná ponorka není, tak si naši lidi odpočinek zaslouží. A Vánoce jsou na to ideální.

Lze udělat album jako je Chlapeček a nezdětinštět?
To je jednoduchý. V kapele nás je 10, máme 18 dětí. Ty netřeba podceňovat, ani se jim vnucovat, lísat se. Tomáš Belko našel texty z dětství a z puberty a my udělali barevnější desku. Na ní i dětem ukazujeme, že jsou ještě i jiné žánry, než které poslouchají v rádiu. Snad se to povedlo.

Tomáš vymýšlí názvy vašich alb, píše texty. Řídí tak vaše kroky?
Já myslím, že naše kroky řídím spíš já jako kapelník. Petr Kalandra na to měl výbornou hlášku: „V dobrý kapele musí být ruce, tedy výborní muzikanti, kteří zahrají cokoli. Potom srdce, tedy ten, kterej to táhne. A mozek, ten, kterej to vymýšlí." Já myslím, že já s Tomášem jsme srdce a mozek a máme naštěstí výborný spoluhráče. Proto to funguje už takových let.

Zdroj: Youtube

Jak to bude příští rok s koncerty k nové desce?
Do Prahy, Brna, Plzně, Liberce, Písku a Pardubic plánujeme koncerty od tří pro děti a od osmi pro dospělé.

Medvídek bez očíčka

A k tomu nějaké divadýlko?
Asi ne. Myslím, že ty písničky to ustojí samy o sobě. A myslím, že ani neodložíme své tradiční oblečení, černou. Jen možná sem tam na pódiu bude sedět nějaký medvídek s vydloubnutým očíčkem, ale to je asi tak všechno. (smích)

A ještě jinak: „Dotlačí" kapelu do dětskému repertoáru vlastní děti, hravost či nostalgie?
Nás dotlačilo víc věcí. Jednak to, že mnozí už máme děti veliký, takže nostalgicky vzpomínají na ty časy, když byli malí a poslouchali nás. Ti mladší naopak malé děti mají teď a shodou okolností žena bubeníka teď čeká dvojčata, takže v dubnu bude mít kapela 20 dětí. A to už byla výzva a my si říkali, že pro nás je to ideální dárek, který jim teď dáme k Vánocům.

Ale je asi hloupost postavit kapelu z vlastních dětí, že?
To určitě ne! Já jako bývalý učitel, když nastoupí děti do tramvaje, nějaká škola, když jich je tam hodně, tak vystoupím a jdu pěšky nebo počkám na další. Takže hodně dětí dohromady mě moc nebaví, ale jedno každé, to mě samozřejmě velmi interesuje.

V nových písničkách máte řadu kolegů (Eben, Svěcený, Macháček, ale většinou „jen" něčím chřestí, na něco hrají, pochodují. Copak vám vůbec nezpívají?
Ne ne. My jsme si říkali, že oslovíme svoje kamarády, a že s námi ze sebe udělají kašpárky. Marek Eben hraje na „dešťovou hůl", což je vysušenej kaktus, ve kterém jen chrastí semínka, Jirka Macháček jen pochoduje a úplně nejlepší je Jarda Svěcený: Hraje na normální ramínko.
Je vidět, že si ze sebe dokážou udělat opravdu legraci, což se mi na tom strašně líbí. Chtěli jsme je malinko zneuctít a oni na to přistoupili, čímž dokazují svoji velikost.

Bylo těžké dostat do studia dost vytíženého Marka Ebena?
My spíš jezdili s malou zvukovou aparaturou a s kamerkou většinou za nimi. Takže když jsme CD točili v Unhošti ve studio Sono, které je 5 kilometrů od Kladna, kde Marek zrovna měl koncert, tak jsme za ním vlítli a točili tam.