Soubor černobílých a barevných fotografií vznikl k filmu Břetislava a Moniky Rychlíkových Černá srdce, který dokumentuje čtyři romské rodiny z různých států.

„Film se natáčel více než rok. Vznikly dva štáby, já jsem fotografoval v Polsku a v Čechách a Maruška Zachovalová fotila barevné fotografie v Maďarsku a na Slovensku. Celý tento film je věnován právě Marušce Zachovalové, a to z toho důvodu, že týden po tom co odevzdala své fotografie, tragicky se svým otcem zahynula. Byla to moje studentka, kterou jsem několik let vedl na filmové akademii v Praze, dokonce jsem s ní dělal diplomovou práci. Byla to opravdu skvělá studentka a fotografka,“ říká Jindřich Štreit a dodává, že film Černá srdce je autentickým snímkem o životě čtyř romských rodin.

„Nic tam není přikrášlováno, jsou to záběry ze skutečného života. Režisérovi se podařilo o těchto rodinách vytvořit filmovou báseň, i přesto, že každá z rodin je jiná, mají něco společného. Výstava se koná v rámci festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Festival je pohledem do duše člověka a svoboda je tím nejdůležitějším co máme,“ připomíná Štreit, který byl v předrevoluční době vězněn za své fotografie.

Po propuštění mu bylo zakázáno vykonávat pedagogickou činnost a pracoval na státním statku. Dnes učí na vysoké škole, má za sebou více než šest set domácích a zahraničních výstav, publikoval přes dvacet knih a byla o něm natočena řada filmů.

Fotíte s různými fotoaparáty se kterým nejraději?
Mé nejdůležitější fotoaparáty jsou Leica M6, M7 a Nikkormat FM2.

Vyvoláváte si fotografie sám?
Ano, výhradně sám. Mám rád práci ve fotokomoře. Považuji to za součást tvoření.

Kolik snímků nafotíte, než vznikne fotografie, kterou můžeme vidět na výstavě?
V průměru tak pět filmů na jeden snímek.

Učíte na vysoké škole. Co radíte svým studentům, než vytvoří dobrou fotografii.
Při fotografování lidí, je nejdůležitější dostat se k nim co možná nejblíže. Čím hlouběji se do svého tématu ponoří, tím lépe! Jen nesmí zůstat na povrchu.

Procestoval jste celý svět od Japonska přes Čínu, Sibiř, Ameriku a Evropu. Kde jste byl nejraději?
Jestli jsem někde rád, pak je to Francie. Z každé své cesty se ale rád vracím domů. Nejšťastnější jsem v Sovinci, tam jsem vyrostl a prožil podstatnou část života.

V minulých letech vystavoval Jindřich Štreit fotografie z utečeneckých táborů v Čečně a Ingušsku. Vytvořil také velký cyklus Cesta ke svobodě o drogové závislosti. Věří, že člověk si i v nevlídném prostředí uchová krásu duše. Tuto duši Štreit s láskou objevuje a zachycuje.
Výstava potrvá v novoborském městském kině do neděle 5. dubna.