HODNOCENÍ KONCERTU: 100 %

Dům kultury Liberec ve čtvrtek ovládli elegáni s červenými motýlky pod vedením Wila Saldena v bílém fraku. Předvedli skvělou show nabitou nádhernou swingovou muzikou, sem tam i legraci a parádní podívanou, neboť to byli opravdu fešáci.

Šatnová kalamita narušila koncert

Kolem tisícovky fanoušků swingu přišlo na koncert amerického swingového big bandu Glenn Miller Orchestra. Do Domu kultury zavítaly hlavně starší ročníky. Věkový průměr byl poněkud vyšší, ale sem tam se objevili i mladší milovníci jazzu.

Začátek koncertu lehce narušila šatnová kalamita. Sálem kulturního domu už se nesly první tóny nádherné Moonlight Serenade, a někteří diváci ještě trčeli v šatně nebo zmateně hledali v sále svá místa. Při druhé skladbě už ale všichni seděli na svých židlích a mohli si v klidu vychutnat jedinečný zážitek z vystoupení orchestru.

Při třetí písničce se představila i zpěvačka big bandu s písní Elly Fitzgerald Shiny Stockings. Po instrumentálních skladbách to byla milá změna.

Muzikanti byli sladění i v pohybech

Muzikanti se při písních pohybovali do rytmu, všichni dokonale sehraní.

Vepředu před stylovým mikrofonem se střídali jednotliví sólisté, někdy jich bylo i více. Naplno předváděli virtuózní sóla. Každého hudebníka publikum odměnilo potleskem, i když třeba ani nekončila píseň.

K nejlepší kouskům večera patřily písně, které zpíval kapelník Wil Salden, zpěvačka a vokálně je doplňovali tři dechaři. Byly to například Moonlight Cocktail, Four Brothers, Ain't We Got Fun nebo Don't Sit Under The Apple Tree. Nádhera! Jejich hlasy se skvěle doplňovaly a byly úžasně sehrané. Vytvářely dokonalé harmonie a vícehlasy.

Swingoví elegáni byli opravdu fešáci

Mezi muzikanty byli i poměrně mladí kluci. Nejmladší z nich hrál na saxofon, který střídal klarinet. Bylo mu 29 let, což prozradil kapelník a klavírista Wil Salden. Dámská část publika si jistě koncert užila nejen hudebně. Opravdu bylo na co koukat. Muzikanti z Glenn Miller Orchestra byli opravdoví fešáci a ještě když takhle váleli v jazzu.

První blok písní uzavřeli veselým tributem pro Doris Day – písničkou Ain´t We Got Fun. Následovala dvacetiminutová pauza. Druhý blok uvedli vtipně. Na pódiu stál jen udivený bubeník, celý orchestr začátek druhé poloviny koncertu zameškal. Využil toho a předvedl publiku svoji drum exhibici.

Po chvíli se přidal basák a už na jeviště přiběhl zmatený šéf orchestru Wil Salden. Podíval se na hodinky a zděsil se. Poděkoval bubeníkovi a basistovi, že zachránili situaci. Další muzikanti se trousili na pódium a většina vystřihla parádní sólo.

V druhé polovině rozhodně nepolevili

Druhá polovina koncertu byla stejně zábavná jako ta první. Orchestr hrál hit za hitem a publikum ho nadšeně odměňovalo potleskem. Vyváženě střídali instrumentální skladby s těmi zpívanými.

Jeden ze saxofonistů pak sehrál další scénku, že si hrozně potřebuje odskočit na záchod a místo něj přišel elegán v dlouhém kabátě a klobouku a s šéfem orchestru a zpěvačkou zazpívali další swingovou pecku.

Nejznámější kus In The Mood si big band nechal na konec. Při něm to na pódiu rozjeli nejvíce a trombónisté pak vběhli i mezi publikum. Druhou půlku koncertu zakončili Moonlight Serenade.

Fanoušci je však ještě nepustili, museli tři kousky přidat. Dlouhý potlesk pak neměl konce. Nakonec se všichni diváci postavili, aby orchestru ukázali, jak moc jsou nadšení

Videa z turné Glenn Miller Orchestra2011/2012