Připadá mi, že na vaší poslední desce je víc ironie i parodie. Možná i víc nadhledu se na ni Těm Syčákům vloudilo. Souhlasíte, Petře?
Tak to mě nenapadlo…
Třeba skladba „Čarodějnice“ s krátkým, ale skvělým textem… Prostě víc písniček mi na ní připadá dost povedených, nenuceně humorných.
(rozpačitě) To je věc názoru… Ale je pravda, že když mě napadl čtvrtý verš „Čarodějnice“ – tak ten mi připadal hodně legrační. Ale úplně nejzazší zkušenosti s humorem mám z doby, když jsem psal Lišáka… (tedy eko-psychologickou operu „Lišák je lišák“, která vznikala jako Příhody Lišky Bystroušky (po 70 letech – poznámka autora).
Pro mě byl tak legrační, že jsem při tom psaní dostával křeče do břicha a některé ty okamžiky na mě působily tak, že jsem nemohl psát… Tak jsem se smál, že jsem neudržel tužku. Beru to tedy jako jakési měřítko – ale to se mi u písniček pro Krásu nestávalo.
I samotný název desky „Krása“ byla ironie a parodie, ne?
No to je právě zajímavý, protože ta deska vznikala pro Ty Syčáky atypickým způsobem. Chtěli jsme ji udělat úplně jinak a ten postup byl takový: Já jsem napsal ty texty, hodně jsem jich měl do rezervy a dal jsem je klukům, protože jsem chtěl, aby to zhudebnili oni.
A celé ty dva roky, co jsme na tom dělali, jsem se velice snažil, abych se o nic nesnažil. Aby celou tu hudební práci pokud možno udělali oni. A kluci se naučili – od takových kostrbatých náčrtků – kompletní demo snímky včetně vokálních partů.
Zvláštní pocit
A spokojenost?
Mám z toho úplně takový zvláštní pocit, protože mám z toho ještě větší radost než ze všeho, co jsme kdy dělali. Asi paradoxně kvůli tomu, že jsem na tom neměl tak velký podíl. Mé šéfování, hudební, spočívalo v tom, že jsem se snažil dosáhnout toho, že nedělám pokud možno vůbec nic.
Nevěřím tomu, že jste to vydržel!
No tak samozřejmě jsem nějaké úpravy vokálů a pár aranží udělal, ale skládali to kluci, tu hudbu, takže je to kolektivní práce.
Bylo to pro ně poprvé, že? Jak jste je motivoval, máte na to recept? Mohl by se hodit i jiným kapelám…
Já jsem jim na začátku vyhrožoval, že pokud to neudělají, tak za tři dny vytvořím všechno já. Tak vznikala první deska Těch Syčáků…
…tak oni se možná lekli a…
Za dva roky…
(smích)… to dali dohromady.
Moc se nelíbila
Ale zpět k názvu. Proč „Krása“?
No ona součást postupu byla, že jsme dopředu nevěděli, co na té desce bude. A do poslední chvíle jsme ani nevěděli, jak se to bude jmenovat. A ta písnička „Krása“, kterou složil Tomáš Fröhlich (ex Pluto) a mě se moc líbila, Tomášovi taky, ale ti ostatní kluci se nad ní trochu ošklíbali.
Předposlední den nahrávání jsem byl v Bystrci (čtvrť Brna) v rugbyové hospodě, kam někdy chodím, protože tam je klid. Ten den tam ale bylo 200 ožralých rugbystů, poskakovali po stolech a měli takové ty halekačky svoje…
Ten Ondřej Sekora?
A jeden z nich, fanoušek Těch Syčáků, mi vysvětloval, že to je tradiční od Ondřeje Sekory od 1. republiky jejich styl, jak se chovat po prohraném zápase. Mě to prvně připadalo hrozný, ale jenom chvíli. Dál jsem ale nevěděl, co do písničky „Krása“ přidat, aby to fungovalo, měla atmosféru, jakou jsem si představoval.
Tak jsem druhý den šel do studia, zkusil rugbystický sbor a v tom okamžiku to začalo bavit i kolegy z kapely, kteří dřív ohrnovali nos. „To je hit,“ tvrdili. Tak jsem navrhl, že tu písničku dáme na závěr desky a že po ní album nazveme. Všichni jen pokyvovali hlavami: „Jo jo, jo jo…“ (smích)
Souvisí s tím nějak i netradiční černobílý obal desky „Krása“?
V té době už jsem měl připravené různé černobílé obrázky a vystřihovánky, které máme na obalu zezadu i zepředu a vevnitř to pokračuje… A to byla ta situace, kdy najednou – poslední den nahrávání – se všechny ty situace spojily dohromady díky jednomu posunu v aranži.
Hned, jakmile byl jasný název, jsem si vytáhl papírový počítač a řešil, jak půjdou písničky po sobě. Rozstříhal jsem si jejich názvy na papírky a posestavoval jsem si je, aby šly hezky po sobě.