Antonín Dvořák pracoval na oratoriu Stabat mater, když mu během jednoho roku zemřely všechny jeho tři děti.
Osobní tragédii přetavil v nadčasovou výpověď o lidském zármutku a naději. Dílo, které se zrodilo z bolesti, paradoxně vyneslo skladatele na první stupeň cesty ke světové proslulosti.

Liberečané mohou toto jedinečné dílo slyšet o Květné neděli 1. dubna od 16 hodin v Kostele sv. Antonína Paduánského v Ruprechticích v Liberci.

Vystoupí chrámový sbor a varhaník

Dvořákovu kompozici představí Chrámový sbor od Antonína Velikého, dirigent Bohuslav Eliáš a varhaník Boris Joneš.
„Zvolili jsme toto oratorium jednak proto, že ho máme již třicet let v našem repertoáru, ale také pro jeho velikonoční tematiku. Dílo vypovídá o utrpení ve světě a o vyrovnání se s ním. Dvořák se v něm vypsal z bolesti, přesto oratorium není depresivní. Vyzařuje z něj naděje,“ vysvětluje dirigent chrámového sboru Bohuslav Eliáš.STABAT MATER.

Za autora textu Stabat mater je obvykle považován františkánský mnich, Ital Jacopone da Todi, který žil v letech 1230 až 1306.

Ukřižování Krista 
z pohledu matky

Verše líčí biblickou scénu ukřižování Krista jakoby z pohledu matky, které na kříži umírá její syn. Právě pro spojení náboženské tematiky s hluboce lidským obsahem byl text v průběhu dějin podkladem pro desítky zhudebnění.

Kromě Dvořákova oratoria patří mezi nejznámější zpracování Palestrinovo, Pergolesiho, Haydnovo, Rossiniho a Verdiho
„Snažíme se na každý důležitý svátek uspořádat nějaký ten koncert. Například kolem Vánoc jsme tu uvedli Händelova Mesiáše. Na podzim kolem dušiček plánujeme předvést Requiem Wolfganga Amadea Mozarta,“ prozradil Bohuslav Eliáš, dirigent chrámového sboru.

První doklad o zbožnosti autora

Stabat mater je v řadě Dvořákových skladeb prvním výrazným dokladem autorovy zbožnosti.

Prostá, neokázalá víra, která je jedním z hlavních atributů celé autorovy tvorby, umožnila vznik díla hlubokého obsahu. I při své monumentalitě zůstává Stabat mater hudbou lidsky prostou, plnou pokory před vyšším Řádem.

Charakteristickým rysem celé kompozice je neobyčejně ušlechtilý hudební projev, myšlenkově závažný a prostý jakékoli triviality či povrchních efektů. Výraznou předností partitury je její zvuková krása, účelně těžící ze spojení lidských hlasů s měkkými, ale sytými orchestrálními barvami.

Kompozici o kousek zkrátí

„Naposledy jsme Stabat mater hráli před třemi až čtyřmi lety v Jablonci nad Nisou. Tam jsme uvedli celou skladbu. V neděli ji maličko zkrátíme o dvě sólová čísla. Vynecháme altové číslo a soprán a tenor. Myslím si, že to ale tuto kompozici neochudí,“ řekl dirigent Bohuslav Eliáš.

Historie Chrámového sboru od sv. Antonína Velikého sahá až do roku 1620, kdy šlo o sbor literátů. Fungoval i za obou světových válek.

Současní zpěváci v něm působí zhruba dvacet let. Přestože se jedná o amatéry, svou pílí a zápalem se dokáží vypracovat k tomu, že mohou zpívat i velká díla.

„Jsme katolický sbor, ale zpívají u nás i zpěváci jiného vyznání a dokonce i bezkonfesijní členové. Já dělám dirigenta už padesát jedna let. Pořád mě to baví a uspokojuje. Jsem rád, že takto mohu přispět k liturgii. Je to nádherná věc. Na našich koncertech je vidět, že lidé po takové kultuře hladoví. Máme vždycky spoustu návštěvníků,“ dodal Bohuslav Eliáš.

Videa