Po dvou letech přijedou do Městského divadla v Jablonci herci Divadla Járy Cimrmana (DJC). Tentokrát s vůbec nejoblíbenější hrou Záskokem.

Jára Cimrman je smyšlená postava, což divákům v začátcích nebylo zřejmé. Základním kamenem DJC byla mystifikace. Cimrman je univerzální český génius, který se prosadil v mnoha oborech. Proslavil se v divadle, literatuře, lékařství, kriminalistice, školství, sportu, cestování, filozofii, historii a dalších oblastech. Za svého života se nedočkal uznání. Až po objevení jeho pozůstalosti byla veřejnost seznámena s tímto „géniem".

Záskok tvůrci netradičně rozdělili na tři celky, seminář, zkoušku divadelní hry a samotnou hru Záskok. Celá hra je založena na mystifikaci, jak je pro DJC příznačné. Protagonisté divadla přestavují Cimrmanovu dramatickou tvorbu a jeho interpretace tuzemských i zahraničních spisovatelů a dramatiků.„Pro mě je jednoznačně nejoblíbenější hra Záskok. Za prvé je to z hlediska dramatického útvaru nejlepší hra. Za druhé je bezesporu nejveselejší, to poznáváme podle reakcí diváků," řekl v rozhovoru pro Deník Miloň Čepelka, který ve hře ztvárnil Šikovatele Vogeltanze.

Mění, co se dá…

Český génius mění těmto hrám názvy, počty a pohlaví postav i další reálie. Tyto změny vyznívají velmi komicky. K porozumění této komiky je však důležité znát vybrané divadelní hry a tituly. Většinu skutečností dokládají cimrmanologové korespondencí, citacemi z kronik, ukázkami z her či zápisky pamětníků. V hrách jsou zmiňovány známé osobnosti naší i zahraniční literatury a historie.

Cimrman se často zabývá maličkostmi na úkor důležitých věcí, což vyznívá velmi vtipně. Pro vyjádření humoru divadla využívá situační a jazykovou komiku, hříčky, parodii, satiru, protagonisté divadla si hrají s dvojsmysly a ustálenými spojeními. Komiky dosahují i humornými pojmenováními věcí, událostí a postav. Při vyjadřování používají všechny vrstvy českého jazyka.

K. I. Prácheňský

Centrem hry je profesionální záskok v amatérském souboru, který nakonec nezvládá svou roli: neustále „vypadává" ze své role, zapomíná repliky, neorientuje se v ději, nečekaně a náhle se fixuje k jiným známějším dílům.

Divadlo Járy Cimrmana ZÁSKOKHra o nešťastné premiéře hry „Vlasta"
Pátek 19. prosince od 19.00
Městské divadlo, Jablonec nad Nisou

Divadlo Járy Cimrmana ve svých hrách vždy vychází z žánrů, v této hře tomu není jinak. Zde zvolili dramata a všeobecně českou a zahraniční divadelní tvorbu.

Tato hra je velmi povedená a intelektuální už jen díky svému literárně-vědeckému semináři, který je dokonale propracovaný, podložený mnoha skutečnostmi, prokládaný mnoha ukázkami z Cimrmanových děl, četbou z korespondencí a zápisků z deníků a kronik.

Samotná hra už není tak umělecky propracovaná. Autoři vybrali jen všemožné stereotypy z literárních děl a nakupili je na sebe, až docílili vrcholu trapnosti.

Korespondence

Výborně vystavěná a komická je Cimrmanova korespondence s již zmiňovaným Ladislavem Stroupežnickým. Diváci se díky ní dovídají o Cimrmanově hře Čechové na Řípu (později Čechové na řípu), kterou Stroupežnický Cimrmanovi doslova strhal a smetl ze stolu.

Jára Cimrman to nevzdával a svoji hru stále obhajoval a nedbal Stroupežnického výtek a doporučení, že se má věnovat jiné činnosti než divadelní. Imaginární génius dokonce Stroupežnickému posílal své hry pod dalšími jmény pseudonymy: Adalbert Kolínský a Eliška Kutnohorská.

Cimrman v dopise používá nevšední metaforu, ve které přirovnává svůj zapomenutý rukopis hry Čechové na Řípu k pohřbenému Janu Žižkovi v Čáslavi. Nápad s příchodem čtyř praotců (praotec Čech, praotec Žid, praotec Cikán, praotec Němec) na horu Říp je sice absurdní a směšný, ale pro potřeby DJC jde o velmi povedenou mystifikaci a ironii, která je podložená mnoha argumenty. Například, že Cimrman vítá ve svém divadle i potomky jiných praotců a nikoho nediskriminuje, nebo že jeho přejmenování hry na Čechové na řípu přivedlo tamější cukrovar k úspěchu. Omluvil se jen za použití Roudnice, která v té době nebyla, což je nepatrný detail, ale Cimrman mu přikládá velký význam, uznává, že je to „kravina", což je vulgarismus a do kultivovaného dopisu se příliš nehodí. Použití neočekávaných slovních spojení je typický znak poetiky divadla.

Divadlo Járy Cimrmana: ZáskokHra měla premiéru 27. března 1994. Skládá se netradičně ze tří částí: obvyklého semináře plného mystifikujících referátů o českém velikánovi, předehry (představení Prácheňského a část zkoušky hry Vlasta) a samotné premiéry hry Vlasta, jak už napovídá podtitul. Jde o princip divadla na divadle, ten je naznačen už v podtitulu hry, ale také netradičně v semináři ukázkami, nejprve předělávkou Hamleta a potom v rozhlasové hře Tma jako v pytli. Záskok je typická hra pro DJC, protože její tvůrci a herci se rádi stylizují do role ochotníků, neboli neprofesionálních divadelníků. Zdeněk Svěrák sám v semináři utrousil: Dalším charakteristickým znakem Cimrmanovy družiny byl značný počet netalentovaných herců. Této tradici zůstáváme věrni i my. Základním znakem jejich poetiky je nestylizovaný projev. Záskok je hned od začátku typická cimrmanovská hra.