Zpěvák Jan Smigmator: V New Yorku musím podat životní výkon

Jaro a závan svěžího vzduchu. Člověk by si řekl, že se všichni budeme moct po dvou letech s covidem konečně nadechnout a namísto toho je tu válečný konflikt na Ukrajině. Zmítají vámi coby dvojnásobným otcem emoce, když vidíte drastické záběry?
Přijde mi hlavně naprosto neuvěřitelné, že se ve 21. století konflikty řeší ještě tímto způsobem. Jako tátu dvou malých dětí mě samozřejmě tyto události nenechávají chladným, a proto naše pomoc směřovala zejména ukrajinským dětem. Připojili jsme se k našim přátelům Lence a Davidovi Borovkovým, kteří v Českých Budějovicích zorganizovali obrovskou veřejnou sbírku a do ukrajinského Užhorodu vypravili velký humanitární konvoj naplněný převážně tím nejpotřebnějším pro maminky s dětmi. Velkou část této zásilky pak vedení města odeslalo přímo do válkou zmítaného Kyjeva. Pevně doufám, že se brzy podaří najít alespoň cestu k ukončení ozbrojených bojů, protože obyčejní lidé, kteří chtějí žít své běžné životy a radovat se se svými dětmi, si nic takového nezaslouží. Nikde na Zemi.

Muzikanti celého světa jsou vzájemně propojení a dokážou spolu hrát a jamovat i bez toho, aniž by mluvili stejným jazykem. Potkal jste se s ukrajinskými nebo ruskými hudebníky?
Je to přesně tak. Hudba je univerzální jazyk, kterým se domluvíte všude na světě. Ve svém novém big bandu mám třeba ruského basistu Maxe Makagonova, skvělého kluka a ještě lepšího muzikanta! Občas spolupracuji s běloruským akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim a hrál jsem už samozřejmě i s několika Ukrajinci. Když někdo hraje jazz, je úplně jedno odkud pochází, a když je to navíc slušný člověk, tak není co řešit. Národnost pro mě nehraje vůbec žádnou roli.

Putin je vrah, ale my nemáme strach. Ukrajině pomáhají umělci napříč žánry

Vy jste člověk, který neumí sedět s rukama založenýma v klíně a ukázalo se to třeba během pandemie. Hudebníci nebo zpěváci většinou z počátku streamovali koncerty přes internet, vy jste se posléze rozhodl hrát i tak lidem naživo – na vlastní zahradě nedaleko Prahy. Jak tenhle originální nápad vzniknul?
Někdy v polovině dubna 2020 jsem se rozhodl, že budu na svém Facebooku jednou týdně vysílat z naší chalupy ze zahrady, taková improvizovaná hudební setkání od staré pumpy. Tu jsme za pár týdnů natřeli načerveno a do jisté míry se z ní stal symbol těchto online koncertů. Zval jsem si kamarády muzikanty, vždy jsme si otevřeli nějaké dobré víno od Skoupilů z Velkých Bílovic a bylo to moc fajn. První stream vidělo během týdne asi pět tisíc lidí a ten poslední někdy na přelomu května a června téměř třicet tisíc.

A když už bylo s ohledem na restrikce možné hrát pod širým nebem, z online koncertů se staly offline koncerty. Otevřeli jsme vrata zahrady a hudební fandy s manželkou pozvali na Jazz Piknik přímo k nám domů. Během léta 2020 jsme jich s požehnáním sousedů uspořádali na Vyžlovce jedenáct a zahradou nám prošlo téměř tisíc lidí. Abych řekl pravdu, bylo to snad nejinspirativnější období, které jsem v životě zažil.

Murphyho zákon

Teď je před vámi konečně dlouho očekávané turné „Murphyho zákon 2022“. Tak jako s každou deskou přijdete s něčím novým, připravujete i v rámci turné pro posluchače nějaké novinky?
Jednak mě bude doprovázet můj vlastní big band, který jsem dal dohromady společně s producentem Honzou Steinsdörferem už pro nahrávání alba v roce 2020, a velkou novinkou bude na letošním turné repertoár. Vedle swingové klasiky, kterou samozřejmě nemůžu vynechat, budeme hrát především písně z novinkového alba „Murphyho zákon“. Je to takový swing 21. století. Moc mě před časem potěšil televizní režisér Michael Čech, který řekl, že swing v mém podání rozhodně není stará hudba. Vždyť se přijďte přesvědčit.

Další novinkou pak bude převládající čeština v písňových textech. Na tělo mi je napsali textaři Václav Kopta, Ester Kočičková, Josef Nečas a několik písní jsem si otextoval sám. Společně s mým dvorním skladatelem Svatoplukem F. Smolou jsme pro toto album a koncertní turné napsali písně Piano Story, Můj čaroděj a Dopisy z nebe. Navázali jsme tak na společnou tvorbu z alb předchozích.

Textařina je svébytná profese, vy se odvážlivě pouštíte i do těchto vod. S českým textem k písni My Way, neboli Za svým snem jít, jste to podle reakcí posluchačů trefil na výbornou…
K psaní vlastních textů mě před mnoha lety vybídl zpěvák, muzikant a geniální textař Jaroslav Wykrent. Doslova mi tehdy řekl, že teprve až s vlastní písní zažiju stoprocentní propojení s publikem. Až promluvím vlastním jazykem a odvyprávím svůj vlastní příběh, budu se na scéně cítit jako doma a potlesk, který se následně dostaví, bude patřit jen a jen mě. Když teď před pár dny odešel do věčného angažmá, těch pár okamžiků, které jsme spolu prožili v jedné muzikantské šatně při společném koncertě s Bromovým Big Bandem v Ostravě, se mi okamžitě vybavilo a já mu za ten impuls opět musel poděkovat. A když zmiňujete můj český text k písni My Way – Za svým snem jít, tak ten jsem napsal během čtyřiceti minut. Chtěl jsem zkrátka vyjádřit to, v co věřím a co každý den žiju. Žiju si svůj sen.

Geniální Aretha Franklinová by svým zpěvem obrátila neznaboha na víru

Která města rozezníte jazzem, swingem, elánem a energií?
Od konce dubna do konce května pojedeme s big bandem napříč republikou a já se upřímně těším na každou štaci. Budeme hrát v Ostravě, zahrajeme v Chebu, chybět nesmíme v mém milovaném divadle v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi, Zábřehu na Moravě, swingovat společně s námi budou i Mělník, Trutnov, Teplice, poprvé se svým velkým sólovým koncertem přijedu do rodné Jihlavy na scénu DKO, kde jsem před lety vyhrál písňový festival Bohemia Talent (dříve Mladá píseň Jihlava).

Hrát budeme i Třebíči, v Brně v Sono centru, v Plzni, Kolíně, Písku, v Karlových Varech v Puppu, historicky první swingový koncert přivezeme do zbrusu nového kulturního domu v Klášterci nad Ohří a takovou třešničkou na dortu bude legendární Lucerna. Zvažoval jsem v Praze i jiné sály, ale Lucerna je Lucerna! Zpívával v ní Karel Gott, vystoupili tam Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Gilbert Bécaud, Count Basie, Tina Turner, Michael Bolton, Tony Bennett… Každý tam nechal kus sebe a ta energie je tam dodnes. Lucernu miluju.

Rodinné zázemí

Vaší dnes už neodmyslitelnou součástí je manželka Kateřina, která funguje jako vaše manažerka. Rozhodla se kvůli vám opustit svou vlastní profesní dráhu, čemu se vlastně před tím věnovala?
Katka vystudovala mezinárodní vztahy a pět let vedla zahraniční oddělení jedné české politické strany. Cestovala po světě, organizovala mezinárodní kongresy, jednala s těmi nejvyššími představiteli států, ale pak jí do života vstoupil swingový zpěvák a vše se začalo ubírat zcela jiným směrem. Kvůli mně odmítla velmi zajímavou pracovní nabídku v Bruselu, zůstala v České republice a po pár letech společného života jsem jí ukecal k tomu, aby se začala starat o můj management. Zpočátku se trochu zdráhala, ale pak souhlasila, a i díky ní teď „firma Smigmator“ funguje tak, jak funguje. Jsem jí za to moc vděčný a jejího rozhodnutí si nesmírně vážím.

Kateřina je teď maminkou na plný úvazek, ale jinak je to žena mnoha talentů – osvědčila se třeba i jako amatérská interiérová designerka, když jste rekonstruovali byt nebo museli provizorně zařídit svou chaloupku na Vyžlovce. Takže žena, která se ničeho nezalekne?
Ano, jestli se někdo ničeho nezalekne, tak je to moje žena. Když je doma potřeba udělat nějakou odbornější práci, já hned přemýšlím, komu bych zavolal, ale Katka ne. Ta se do toho pustí okamžitě sama. Jednou jsem třeba odjel na turné a ona normálně natáhla v bytě novou omítku. Mnohem lépe se vyzná v technických záležitostech, mnohem lépe mluví anglicky, na rozdíl ode mě i francouzsky, když mi něco nejde na počítači, ona to vyřeší, k tomu všemu ale i skvěle vaří, lyžuje, nejlíp na světě mi vyžehlí košile do smokingu a v neposlední řadě je to krásná ženská a skvělá máma našich synů.

Druhou důležitou ženskou roli ve vašem životě má určitě taky zpěvačka Dasha, s níž už 11. rokem moderujete pořad Klub Evergreen na ČRo Dvojka. Máte rád ženskou energii?
Ženská energie je v životě chlapa děsně důležitá. Bez žen by to zkrátka nešlo. A v Klubu Evergreen na vlnách Dvojky by to nešlo bez Dashy. Když jsem před lety dostal od tehdejšího šéfredaktora Dvojky Jaromíra Ostrého nabídku na vlastní pořad, souběžně s tím jsem obdržel úkol, abych si k sobě vybral nějakou zpěvačku, která by se mnou tento hudební pořad moderovala. Bez delšího přemýšlení jsem řekl Dasha. Znali jsme se z konzervatoře, z koncertních pódií, z muzikálového angažmá a taky jsem o ní věděl, že stejně jako já miluje swing. Zavolal jsem jí, řekl, oč běží, a dostal košem. Týden jsem jí ukecával, až nakonec souhlasila. A vidíte, táhneme to spolu na rozhlasových vlnách už jedenáct let. Ženská energie je prostě blahodárná.

U vás doma každopádně převládá testosteron, protože máte dva syny – Freda a Ronyho. Jak snadno jste vklouznul do otcovské role?
Řekl bych, že úplně přirozeně. Je to samozřejmě změna oproti tomu, když jsme žili s Katkou jen sami dva, ale každá životní etapa a role má něco do sebe! Právě teď si užíváme tu rodičovskou s Fredem a Ronym.

OBRAZEM: Bigband NATO hrál na brněnské Hvězdárně s Ondrášem

Váš diář v roce 2019 vypadal skvěle, před vámi měl být den po dni nabitý rok 2020, plný krásných vystoupení, zahraničních cest a zajímavých spoluprací s těmi nejlepšími muzikanty. Najednou nebylo nic. Všechno se kvůli pandemii zrušilo. Jak jste se s tím popasoval? Přece jenom na vás ležela zodpovědnost za celou rodinu s malým synem…
Víte, vždycky si nakonec říkám, že všechno zlé je pro něco dobré. Měl jsem za sebou několik úspěšných let a před sebou extrémně nabitý rok 2020, ve kterém snad nebyl jediný volný týden. Měli jsme ale taky dvouletého syna, který by bez tohoto „stop stavu“ tátu zřejmě doma moc neviděl a kdo ví, třeba by se ani nedočkal bráchy. Díky předchozím úspěšným letům jsme měli nějakou finanční rezervu, takže jsme se úplně nehroutili, ale čím déle to trvalo, tím víc mi chyběl způsob života, který jsme vedli před pandemií. Chyběla mi muzika, pódium, publikum, cestování s kapelou a ze všeho nejvíc mě žrala ta nejistota. Já totiž pořád něco plánuju a vymýšlím a najednou to nešlo. Nebo teda šlo, ale nemělo to smysl.

Přesně jak říkáte, Fred by býval v roce 2020 a 21 určitě netrávil s tátou tolik času, nebýt pandemie. Jaké to bylo najednou mít šanci prožívat tolik času s malým dítětem?
Ze začátku to byl trochu nezvyk, protože veškerá starost o dítě byla před tím hlavně na manželce, ale po pár týdnech mi to už přišlo jako úplně normální stav. Z Prahy jsme se přesunuli na naší „boudu“ na Vyžlovku, topili v kamnech, denně vařili na jednoplotýnce, s kočárkem nachodili spoustu kilometrů kolem vyžlovských a jevanských rybníků, založili záhony, začali pěstovat zeleninu a den po dni sledovali, jak nám Fredík roste před očima, dělá pokroky, učí se nová slova… Neříkám, že bych to tak chtěl napořád, ale bylo to vlastně jedno z nejhezčích období, co jsme s Katkou prožili. Jeden kamarád mi dokonce řekl: „Vidíš, vy čekáte druhý dítě a my jsme se málem rozvedli!“ Nás ta doba vlastně posílila.

Budete se svými syny provádět hudební či pěvecké pokusy, nebo to necháte na povolanějších? Jak byste se vlastně cítil v roli pedagoga?
Muziku společně samozřejmě posloucháme, Fred už dokonce chodí i na koncerty, a nejen na ty moje, ale jestli se vydá po stejné cestě jako táta, to zatím netuším. Hlavně musí jednoho dne dělat to, co ho skutečně baví. Tak jako já. Podporovat ho budu, ať už se stane ošetřovatelem plazů v ZOO, stavebním inženýrem, hráčem na banjo, nebo archeologem. Kdyby se ale třeba rozhodl založit big band a angažovat mě, radost bych asi měl o něco větší. (smích) A jak bych se cítil jako pedagog? Netuším. Této myšlence se zatím dost bráním. Navíc, abych mohl někoho něco učit a naučit, musím se ještě hodně učit sám.

Vás v životě ovlivnili skvělí kantoři, jedním z nich je i legendární americká zpěvačka Marilyn Maye (ročník 1928). Často o ni mluvíte…  
Řekl bych, že na skvělé učitele mám štěstí. Ať už to byli ti ve škole, nebo ti, které jsem potkával a potkávám v praxi. Marilyn je ale zcela výjimečná. Setkání s ní považuji za opravdový dar z nebes. Začátkem dubna oslaví 94. narozeniny, ale věk v jejím případě nehraje vůbec žádnou roli. Stále koncertuje, cestuje napříč Spojenými státy, například v prosinci odzpívala na Floridě šestnáct po sobě jdoucích koncertů. Bez volného dne! Energie má víc než kdejaká mladá holka.

Písničkář Miroslav Paleček: Jedním z našich nejlepších pódií byl Karlův most

Já se za ní v roce 2019 vypravil do New Yorku, kde jednou za čas pořádá své mistrovské kurzy, ve kterých předává mladým zpěvákům to, co se během své devadesátileté kariéry sama naučila (profesionálně zpívá od svých čtyř let, pozn.red.). Když jsem tento mistrovský kurz absolvoval, Marilyn mi nabídla, že by mě ráda učila soukromě. Vzhledem k tomu, že moc privátních žáků nepřijímá, byla to pro mě obrovská pocta. Začal jsem tedy do New Yorku létat na soukromé hodiny a krom toho, že její výuka, nebo-li inspirační proces, jak ona sama s oblibou říká, mě posouvá neskutečně kupředu, stali se z nás opravdoví přátelé.

Tři Honzové a jazzová elita

Kdo vás sleduje na sociálních sítích, tak ví, že se v New Yorku objevujete poměrně často. Nejednou jste se vyfotil u slavné Carnegie Hall. Zdál se vám někdy sen o tom, že tam budete zpívat?
Když jsem v roce 2019 stál na rohu 57. ulice a Sedmé Avenue před touto ikonickou koncertní síní poprvé, představa, že bych tam vevnitř jednoho dne mohl vystoupit, mi přišla jako vůbec ten nejbláznivější nápad v životě. Vždyť tady hrály a zpívaly snad všechny mé hudební vzory. Sinatra, Bennett, Ella Fitzgerald, Mel Tormé nebo Karel Gott. Ale ani to mi nezabránilo v tom začít tenhle velký sen snít.

Ten se stal skutečností, protože jste před pár týdny podepsal smlouvu. Jak takový proces námluv s Carnegie Hall vlastně probíhá?
Podpis vytoužené smlouvy je jen malým krůčkem ke splnění velkého snu. Koncert se musí především uskutečnit, musí na něj přijít lidi a já musím podat svůj životní výkon. Důležité je odhodlání, trpělivost, odvaha a mít co nabídnout. Jak říká Marilyn Maye: „Chce to hlavně story, ta v Americe prodává“. A možná právě příběh českého kluka zpívajícího americkou muziku zaujal i vedení Carnegie Hall.

Každopádně „námluvy“ probíhaly víc než třičtvrtě roku. E-maily, telefonáty, nahrávky, reference a mnoho dalšího. Nestalo by se ale vůbec nic bez několika lidí, které jsem v uplynulých letech na svojí cestě potkal. Všechno se vším souvisí a lidský život je jako puzzle, jehož dílky skládáte k sobě. Někdo ty souvislosti a propojky vidí hned a jiný si jich nevšimne nikdy. Já mám oči a uši stále dokořán, a když přijde příležitost, okamžitě se jí chopím a snažím se ji takříkajíc proměnit ve zlato. Člověk musí být připraven. Protože kdo je připraven, není ohrožen. Nic nevzniká jen tak samo od sebe.

Byl bych teď nerad, aby to znělo nějak nabubřele, ale já na ten koncert v Carnegie Hall připraven jsem. A dobře. Vlastně se na něj připravuju už od svých deseti let, kdy jsem začal poslouchat jazz a swing a poctivě se učil texty písní, které tak mistrně zpívali mí hudební hrdinové - pánové Sinatra a Bennett. No vidíte a zrovna jejich jména tam zářila tolikrát.

Ale 29. dubna 2023 bude na Carnegie Hall zářit jméno vaše. Z toho by měl určitě radost i Karel Gott, s nímž vás pojilo přátelství…
Radost by určitě měl. Přátelství nás pojilo díky Českému rozhlasu, kde jsme se často potkávali při natáčení našich hudebních pořadů. A pokud jde o Carnegie Hall, pojí nás vlastně i prvenství. On byl první český pop zpěvák, který v této legendární koncertní síni vystoupil, a já budu první český swingař. A určitě by ho taky moc potěšilo, že mě bude v Carnegie Hall doprovázet kapela našeho společného pěveckého vzoru. Čtyři excelentní americké jazzmany – bubeníka, kytaristu, basistu a saxofonistu jsem si totiž „půjčil“ od Tonyho Bennetta. U piana je pak doplní Honza Steinsdörfer a u hammondek Honza Andr. Tři čeští Honzové a americká jazzová elita. No není to úžasné?

Vždycky je naděje, vzkazují legendy gospelu The Blind Boys Of Alabama

Z čeho si přehráváte hudbu? Jste založením konzervativní, nebo máte rád moderní technologie a digitální platformy?
Jsem na jednu stranu staromilec, který miluje vinyly, cédéčka a jejich poslech přes kvalitní aparaturu, ale současné technologie mě taky moc baví. Když vyjde nějaké nové album, většinou si ho prvně poslechnu v mobilu na Spotify, a když mě osloví, jdu si ho pak koupit na CD nebo na vinylu. Děsně mě totiž baví si při poslechu muziky listovat bookletem, prohlížet si fotky v něm obsažené, dočíst se, kdo kterou píseň složil… Mimochodem na rozhlasových vlnách společně s Dashou vždycky jednou měsíčně v Klubu Evergreen z vinylu hrajeme. Nemůžu si pomoct, ale z té černé desky mi ta muzika přijde taková živější, pravdivější.

Potvrdíte platnost tvrzení, že ve víně je pravda?
Ve víně i ve vinylu! (smích) Když se navíc tyto dva bohulibé subjekty spojí dohromady, nemá to chybu. Láhev dobrého vína, ať už z Moravy, Čech, Slovenska, Rakouska, Německa, Itálie, Francie či Izraele a k tomu hudba, kterou máte rádi… Ať už Sinatra, Ray Charles, Bennett, Aznavour, Barbra Streisand, Bublé, Sting, Michael Jackson, Jon Bon Jovi, Stevie Wonder, Amy Winehouse, Gregory Porter a další. Ať už jde o víno, nebo o muziku, tak se omlouvám, ale nejsem k zastavení!