Deník mi dal šanci. Vracím mu to, říká Jan Pechánek

V roce 1994 jsem se narodil v Šumperku. Hned jsme však začali žít v Severních Čechách. Nikdy mi to nevadilo. Jsem tu doma a z domova se neutíká, i když na sever většina lidí nadává. Na základní škole jsem zprvu byl premiantem, vesnická malotřídka mi sedla. Jedničky ale vystřídaly v městské škole čtyřky a problémy, které kromě trojky z chování vyústily i v opravné zkoušky. Při vstupu na střední zakročil táta, který mě dokopal na obor s maturitou.

Po maturitě jsem poprvé naplno okusil pracovní život, začal jsem u pásu ve fabrice na kladiva. Brzy mi došlo, že tohle rozhodně není zaměstnání, odkud bych jednou chtěl jít do důchodu. Začala nová cesta, která mě dostala do mediálního světa. Věděl jsem, že něco kloudného v rámci sportu umím napsat a po konci krátké hokejové kariéry jsem začal víc sledovat práci novinářů a komentátorů. Na Akademii žurnalistiky mě se zpožděním vzali a já měl být najednou z ničeho nic budoucím pracovníkem v médiích. Táhlo mě to hlavně k novinám.

Na šanci jsem si ale musel počkat. Do NHL také nejdete hned. Vystřídal jsem několik zaměstnání. Nestěžoval jsem si. Bral jsem, co bylo. Psal jsem zároveň pro pár serverů, dělal hlasatele na futsale a přitom všem doufal, že mi nováčkovskou smlouvu v lize někdo nabídne. A šance přišla hned po tom, co jsem skončil jako zelinář. Najednou byl ze mě novinář. V Mělnickém deníku.

Nezajímaly mě peníze, já chtěl psát. A Mělník byl ideálním místem, kde nabrat první zkušenosti. Zjistil jsem, jak to v novinách chodí a zjistil jsem také to, že novináře dělat chci. Být novinářem, to je pecka! V březnu roku 2018 jsem přestoupil do Ústí nad Labem. Zde se věnuji v rámci sportu všem severočeským týdeníkům. Jsem editorem, novinářem a korektorem zároveň, také působím v provizorním režimu jako sportovní redaktor Českolipského deníku.