Předchozí
1 z 5
Další

Ladislav Míka.
Stál v roce 1968 na startu Jizerské 50 i s horolezci. „Osobně jsem znal Milana Náhlovského, Jirku Jecha a Václava Urbana,“ vzpomíná Ladislav Míka s tím, že jej v cíli předstihl pouze Milan. Ten dojel devátý a Ladislav Míka na desátém místě.

Ladislav Míka.

Do Jizerských hor se přistěhoval hned po konci 2. světové války z Prahy s rodiči, kteří lyžím fandili. Z pronajatého domu v Bedřichově to bylo na svah i do stopy kousek. „Jako junior jsem závodil na sjezdovkách,“ upozorňuje nestor J50. Přestože jej nyní všichni znají v souvislosti s vyhlášeným závodem, jeho zaměstnáním nebyl ani sport, ani práce v turistickém ruchu. „Živil jsem se za rýsovacím prknem a pak jsem se přesunul za počítač,“ směje se vitální muž.

Ladislav Míka.

A nebyly to stavby ledajaké. Například v našem regionu jich je několik. Jablonečané si možná vzpomenou na křižovatku v Tovární, kdy vedla vrchem, jak Míka říká, „po obludné konstrukci“. A teprve pak se začal budovat kruhový objezd. Byl totiž projektant dopravních staveb.

Ladislav Míka.

Letos i loni si užil závody v Bedřichově jako host bez lyží na nohou. Proč? Zradilo zdraví? Vždyť stále ještě sbírá kilometry ve stopě. „Já myslím, že těch padesát jedna ročníků už stačilo.“ A které místo v Jizerkách si Ladislav Míra zamiloval nejvíc? „Ono se to tam neupravuje, ale je to kolem Smědavské hory. Když je tvrdý sníh, krásně se dá objet dokola,“ prozradil oblíbené místo. Do stopy nastupuje většinou na Hraběticích.

Ladislav Míka.

Přestože už do závodu moc chutí nemá, užívá si program se závodem spojeným. Letos si připomínáme 50 let od tragické expedice do Peru, spolu s Ivanem Jakshem se stal kmotrem medaile, kterou u této příležitosti razila Česká mincovna ve stříbře a pro všechny závodníky z mosazi.