Předchozí
1 z 6
Další

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

„Já jsem se k tomu dostal už jako kluk, protože můj táta dělal na dráze, tehdy u ČSD, později u ČD, vedoucího oprav. Českolipáci už měli svoji parní lokomotivu, kterou opravili v roce 1991, takže od té doby mě tam táta brával a jezdili jsme s těma „párařema“,“ vzpomínal Šimoník. „Ta vášeň a to nadšení mně zůstalo až do dneška.“

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

První květnový týden například roztopil pod kotlem jediné provozuschopné parní mašiny, známé pod jménem „Šlechtična“a obsluhoval ji během vymývání vzácné, ale zbědované lokomotivy „Albatros“. Tato kdysi naprosto výjimečná československá lokomotiva 498.112 „Albatros“do zdejšího depa kolejových vozidel dorazila v zbědovaném stavu počátkem loňského listopadu. Spolu s ní tu má azyl ještě několik, dnes již unikátních lokomotiv, ale i vagonů, patřících Centru historických vozidel Českých drah.

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

Majestátní černá „Šlechtična“, kterou Jan Šimoník ošetřoval a ladil u výtopny v České Lípě, do pandemie ročně najezdila okolo 7 tisíc kilometrů na různých akcích doma i v cizině, během kovidové krize a nouzového stavu prakticky přestala na nostalgické jízdy vyrážet. Nyní je už zase připravena vyrazit na výletní jízdy, pokud to vládní nařízení umožní.

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

Jan Šimoník kupodivu nestudoval na děčínské železniční průmyslovce, ale na děčínském gymnáziu. Po maturitě odešel studovat na ČVUT na Fakultu dopravní a nakonec na Univerzitu do Pardubic na Dopravní fakultu Jana Pernera. Nostalgické jízdy a opravování „vyhaslých“ kotlů, vysloužilých železničních strojů je jeho koníček.

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

„Podobně to tady má většina z nás, máme civilní zaměstnání, někdo je u dráhy stále. Jsou mezi námi zastoupené různé profese. Někdo je strojmistr, technik z oddělení oprav, dozorce depa, jsou tu i strojvedoucí, ale jsou zde i pracovníci pošty nebo soukromých firem,“ řekl mladý muž za „budíky“ nablýskané a dýmající „Šlechtičny“.

Českolipský rodák Jan Šimoník.Českolipský rodák Jan Šimoník.Zdroj: Deník/Petr Pokorný

„Ta směsice lidí, co se zde scházíme a opravujeme pro železniční muzeum, je velmi různorodá, ale vlastně tahle aktivita nikoho přímo neživí,“ dodal. Je rád, že stále může získávat od bývalých strojvůdců celoživotní zkušenosti: „Stále se s nimi stýkáme. Jezdí s námi. Chodí nám i pomáhat, jsou zkrátka nenahraditelným zdrojem inspirace a na stroji udělají i kus práce, jsem za to vděčný,“ nastínil Jan Šimoník.