Předchozí
1 z 5
Další

Barbora ZnamenáčkováBarbora ZnamenáčkováZdroj: se souhlasem Barbory Znamenáčkové

Jmenuji se Barbora Znamenáčková, je mi 21 let a pocházím z České Lípy. Od svých šesti let dělám karate a věnuji se sportu celkově. Vděčím za to svým rodičům, kteří mě odjakživa touto cestou vedli. Každý rozhovor, který jsem absolvovala, začíná stejnou otázkou: „Jak jsi se dostala ke karate?“. Proto teď nezačnu jinak. Taťka je hlavním trenérem a prezidentem našeho klubu KARATE SPORT RELAX. Mamka, která je cvičitelka aerobiku a má mnoho dalších aktivit především pro ženy, si chtěla malou Barunku vzít na aerobik, který byl tehdy i pro malé slečny. Ale ta velmi ráda zůstávala a dívala se po tancovačce na tréninky karatistů. Kdyby nebylo nakonec po jejím, byla by tam dodnes (smích). Přesvědčila jsem rodiče, aby už další trénink byl ten karatistický. Oblékla jsem poprvé kimůnko a hned mi to bylo vlastní.

Barbora ZnamenáčkováBarbora ZnamenáčkováZdroj: se souhlasem Barbory Znamenáčkové

Troufnu si říct, že za svou dosavadní karatistickou kariéru mám za sebou řady úspěšných závodů. Jak zahraničních, tak i těch na domácí půdě. Vážím si všech, bez ohledu na důležitost. Nutno podotknout, že i porážky, které přišly a přicházet budou, jsou nesmírně důležité. Jak v karate, tak i v samotném životě. Moje úspěchy nebyly nikdy konstantně v nebeských výšinách. Byly tam i chvíle, kdy to nebylo zkrátka ono. Jsem ale přesvědčená, že díky tomu jsem u stále u karate a prostě to miluju. Dělám to pro sebe, chci se stále zlepšovat. Věřte mi, že ta hrdost a radost taťky je pro mě ta největší odměna.

Barbora ZnamenáčkováBarbora ZnamenáčkováZdroj: se souhlasem Barbory Znamenáčkové

Po maturitě jsem začala studovat Technickou univerzitu v Liberci, kde jsem si zvolila obor na pedagogické fakultě tělovýchovu se zeměpisem. Hlavní je pro mně ovšem ten tělocvik, k němu mám odjakživa blíž, než k zeměpisu. Jde totiž o dvojobor. Nemůžu s přesvědčením říct, že bych v budoucnu chtěla být paní učitelka. Miluji práci s dětmi. Školství a zejména tělocvik na školách bych ale chtěla posunout dál a udělat v tom takovou „osvětu“. Obzvlášť bych chtěla vzbudit v dětech a žáčkách pozitivní vztah a lásku ke sportu. Učit zeměpis je pro mně zatím nereálná představa.

Barbora ZnamenáčkováBarbora ZnamenáčkováZdroj: se souhlasem Barbory Znamenáčkové

Vizi do budoucna určitě mám. Chtěla bych využít svou empatii a schopnost komunikace. Jak s dětmi, tak všeobecně s lidmi. Zajímám se o psychologii. Poslední dobou mě zaujal mentální koučink a terapie. To bych šla opět ve šlépějích taťky, který absolvoval několik akreditovaných kurzů a seminářů. Jedno vím, chtěla bych být šťastná, mít kolem sebe spoustu skvělých a upřímných lidí. Teď to tak mám. Není nic víc, než mít pocit, že je člověk milován a sám umí milovat. Taky bych chtěla procestovat kus světa. Uvidíme, kam mě osud zavane.

Barbora ZnamenáčkováBarbora ZnamenáčkováZdroj: se souhlasem Barbory Znamenáčkové

Jako poslední bych chtěla lidem, kteří tohle čtou vzkázat, ať dělají co je baví. Buďte vděční za svou rodinu, za kamarády, kteří vás v nelehkých chvílí podrží. Važte si maličkostí a zkuste si každý den užít tak, jako by byl ten poslední. Občas si říkám, že je vlastně nereálné udržet si mysl věčně pozitivní, a že kážu vodu ale piju víno. Ale vždy, když se něco nedaří, ať ve sportu nebo v osobních věcech, nepropadám panice. Zkouším se zase naladit na ten správný „vítězný“ mód. A hlavně – všechno zlé je pro něco dobré (smích).