ČTĚTE: Na nákup můžeme jenom autem. Pěšky není kudy

Svého času Deník zveřejňoval srovnávací fotografie z řady měst Libereckého kraje, jak to na jednotlivých místech vypadalo před 100 lety a jak dnes.
Pozornému člověku neuniklo, jak se od té doby výrazně rozšířily silnice a naopak stejně výrazně zúžily chodníky a že někde vzaly za své zcela. A i z těch zbývajících zmizela životodárná zeleň.

Z příjemných, stinných, čistých a voňavých promenád, kudy byla radost a potěšení chodit, se stala šedivá, zaprášená, páchnoucí a často i nebezpečná místa, kam se člověk vydá, jen když musí, a která se snaží opustit, jak nejrychleji to jde.

Jistě, ti, kterým to vyhánění chodců a dělání místa autům na jejich úkor vyhovuje, monotónně argumentují rostoucí motorovou dopravou a tvrdí, že jinak to nejde. Jako kdyby to bylo způsobeno nějakým na člověku nezávislým přírodním zákonem. Ovšemže to není to pravda.

Přece jen se zvolna daří měnit tento stav k lepšímu. Přibývají cyklostezky a cyklotrasy, na přechodech je dnes již samozřejmostí snížení chodníku na úroveň vozovky, aby se usnadnila cesta maminkám s kočárky, nebo třeba hůře se pohybujícím lidem, příliš široké městské magistrály se rozdělují záchrannými ostrůvky pro chodce, někde se vozovky opětovně zužují.

Jenže to jde všechno pomaleji, než by bylo třeba a než by bylo možné. Jednou z příčin může být i to, že na příslušných správních úřadech chybí konkrétní osoba, která by měla v popisu práce čistě jen péči o práva a potřeby chodců (ale třeba i cyklistů). Přitom pojem „pěší doprava“ je již dávno pojmem oficiálním.

Dovedu si představit, že by na odborech dopravy existoval jakýsi ombudsman pro chodce, který by si zmapoval celé město, zpracoval by přehled všech míst, kde jsou chodci ohrožováni, utiskováni, kde nejsou bráni jako rovnocenný účastník dopravy, a pak by pracoval na tom, aby postupně došlo k nápravě nepříznivého stavu. Byl by také povinně účastníkem řízení o všech projektech a stavbách ve městě, které se nějak mohou dotknout zájmů chodců a vůbec nemotorové dopravy, a hájil by v nich jejich práva.

Pak by bylo zcela vyloučeno, aby se mluvčí nějaké investiční společnosti bez začervenání vyjádřila, že „podle mých informací bude (komunikace) určena pouze vozidlům.“

PhDr. Miroslav Hudec, předseda Výboru pro životní prostředí v České Lípě