Celá střední Evropa bojuje s vysokými cenami potravin, které jsou tahounem neslýchaně vysoké inflace. Ale zároveň všechny státy, přes které se do střední Evropy může dostat levné a přitom špičkové černozemní ukrajinské obilí, vyhlásily absolutní embargo na jeho dovoz.
Nejsem asi jediný, komu to nedává ekonomicky smysl. Jenže ve všech státech, včetně České republiky, je velmi hlasitá agrární a potravinářská lobby. Ta tu nechce ukrajinskou zemědělskou konkurenci připustit a dělá všechno pro udržení vysokých cen, na kterých si mastí kapsu všichni. Jen ne 96 procent českých občanů, kteří musí ty vysoké ceny platit.
Pokud to myslíme s ukrajinským vstupem do Evropské unie vážně, musíme připustit, že s Ukrajinou, pokud ruská armáda v oblasti černozemních polí výrazně nepostoupí, přijde do Evropské unie zemědělská a potravinářská mocnost. S produkcí schopnou výrazně konkurovat polským či českým zemědělcům.
Hrozba, že pokud polské, maďarské a slovenské embargo na dovoz ukrajinského obilí nebude zrušeno, Kyjev tyto státy zažaluje u Světové obchodní organizace, je vyhřezlou ukázkou toho, že s řešením problému ukrajinského potravinářského dovozu na celoevropské úrovni nelze už dál čekat.
Česká republika by měla požadovat jasná a dostatečně předem známá pravidla, kterými se bude řídit. Tak abychom si na jedné straně nezlikvidovali část českého zemědělství a na straně druhé neudržovali nesmyslně vysokou cenovou hladinu potravin, která vyhovuje jen hrstce agrobaronů.
V potaz je třeba brát také to, že když Ukrajinci nezískají peníze vývozem svého obilí, budou je muset dostat od nás. Proto je asi lepší, když od Ukrajiny dostaneme aspoň to obilí. Jen si s ním musíme umět smysluplně poradit. Třeba ho sami jako EU vyvézt levně do zemí třetího světa, kde už dnes chybí a bude chybět asi i nadále.
