Nutí je k tomu pořádně rozvířené debaty a dění kolem podpisu či odmítnutí ratifikace Lisabonské smlouvy. Podle Ústavy mohou senátoři dát podnět k Ústavnímu soudu ČR, zda se prezident nedopouští velezrady. Právníci vidí prostor právě v Ústavě ČR.
Ve slibu prezidenta, který slibuje na svou čest, je, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zájem všeho lidu hájí rovněž vláda a Parlament. A tak lze tento zájem definovat i tím, že jsou to všechny zákony, nařízení či smlouvy, které přijme Parlament ústavní většinou a souhlasí s nimi i vláda.
Přiznávám, že výraz „velezrada“ chápu jako velmi silné slovo. A v tomto případě ne za úplně adekvátní. Říkám to, i přes můj hlas pro schválení Lisabonské smlouvy, ale i četné emoce, které téma vyvolává. Osobně jsem velice zklamán, že prezident republiky Klaus nerespektuje rozhodnutí obou komor Parlamentu a trvá tvrdošíjně na svém negativním postoji k Lisabonské smlouvě.
V otázce práva Parlamentu hlasovat o tom, že Václav Klaus není způsobilý vykonávat prezidentský úřad, si myslím, že prezident Klaus se nyní řídí zejména podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V médiích probíhá výměna názorů, zda-li pan prezident svou nynější výhradu k Lisabonské smlouvě uvedl v období vyjednávání nebo až teď, kdy by se to mohlo hodnotit - a také již hodnotí - jako obstrukce z jeho strany.
Ještě je třeba poskytnout prostor premiérovi pro jednání v EU a se všemi zainteresovanými. I když debatu o případném odvolání hlavy státu nevnímám jako nemístnou, myslím si, že na tak zásadní rozhodnutí je ještě čas. Žijeme v parlamentní demokracii, a proto odvolání prezidenta v souvislosti s Lisabonskou smlouvou bych považoval za nejkrajnější řešení.
Karel Kapoun, senátor za Českolipsko
