Vidina vlka za humny vyvolává u zdejších lidí hrůzu. Na rozdíl třeba od Španělů, kteří si na soužití s tímto predátorem nikdy neodvykli. Lži o nebezpečí, které vlk představuje, v Čechách kolují po generace. Náš pohled dál ovlivňuje pohádkový příběh Červené Karkulky a její babičky, kde ve všech verzích byl vlk krvelačná bestie. Uvažujeme tak i dnes, kdy zde běhá jen pár jedinců a malých smeček. Víme, že třeba sledovaní vlci z Břehyně u Doks mají nastavený úžasný model chování k člověku: jak ho vidí, prchají.

Po přímém styku s člověkem rozhodně netouží. Řada skazek o vlcích se ukázala jen jako výplod lidské fantazie. Včetně té loňské, že šelmu u nás vysazují ochránci přírody. Téma se už objevuje v médiích a sem tam prostoupí i do politických debat. Podle odborníků je jejich současná migrace přirozený proces. Přispěla i přísná ochrana psovité šelmy ve středoevropském prostoru. Bohužel, jak u nás začínají žít, stává se módním trendem připisovat jim kdejakou újmu. Myslivci proti nim brojí, jsou to konkurenti v lovu. Dožadovali se už od státu stanovení jejich počtů, které budou únosné. Potom „pif, paf“.

Chovatelé ovcí či koz také lobují za jejich odstřel a změnu zákona. Ač hrozbou pro zdraví jsou spíš klíšťata, tak tvrdí, že ohrožují zdraví a majetek obyvatel. Jakoby u nás běhaly stovky smeček. Nikoliv pár kusů. Je pravdou, že farmáři právem zoufají nad sežraným jehnětem, zadávenou ovcí nebo kozou. Stát jim ale ztráty hradí. Ovšem ne každý z nich si stádo, pastvinu dobře zajistil. Právě na tom by měli nejvíce zapracovat. Přes občasné škody je tato velká šelma užitečná. Loví přemnoženou zvěř, která v lesích a přírodě způsobí ročně miliardové škody.

Dopřejme jí proto klid a respekt přírodě. Státní orgány by neměly podceňovat komunikaci s farmáři a pomoc jim řešit náhrady za škody tak, aby dostali peníze včas a nezamotali se do tun vyžadovaných formulářů. Vlkům – inteligentním tvorům máme povinnost zajistit ochranu. Na Karkulku zapomeňme.