Ty by měly svižně a rázně řešit k tomu zřízené orgány státu. Smutné je, že často bývají bezzubé.

Podobně jako, když je spolek Hlas zvířat upozornil na kravín ve Svoru. Předložil fotodokumentaci i video. V polorozpadlém stavení jsou vidět krávy a telata brodící se po kolena ve výkalech, část skotu ani není řádně označena. Jasné indicie. Když se ani po měsíci nic nezlepšilo, kompetentní orgány nezasáhly, rozhodují se již zaměstnat policisty trestním oznámením.

Podle aktivistů na jejich první podání reagoval příslušný městský úřad až po měsíci sdělením, že před zahájením správního řízení svolává místní šetření a ústní jednání spojené s ohledáním místa. Přes vážné podezření, o kontrole s velkým předstihem vyrozuměl také farmáře o chystané inspekci. A tím jim poskytl dost času, aby odstranili případné svědectví o zanedbání péče či přímo týrání zvířat.

Výhradní kompetence kolem dohledu nad životní pohodou veškerých zvířat, tedy i dobytčat ve Svoru drží Státní veterinární správa. Ale její odborníci se prý nemohou je tak rozhodnout konat a libovolně vkročit, kam potřebují, kam je nutné se dostat a neodkladně zajistit nápravu. Jen v případě nejzávažnějších okolností smí zasahovat s doprovodem policistů, což se ve Svoru nestalo. Dokumentace Hlasu zvířat byla asi málo výmluvná. Veterináři dokonce z místa poprvé odjeli s nepořízenou, nikdo je údajně do chlévů nepustil. Ověřit si stav by nebyla potíž, budova odkud se ozývalo bučení krav je plná otevřených vstupů a průhledů. Ještě více zaráží, že tento státní orgán nemůže použít video či důkaz pořízený někým jiným. Pak se nedivme, že jsou takové kontroly ztrátou času a k ničemu záznamy inspektorů, pořízené po týdnech, kdy už „odhalí“ téměř ideální stav.

Naše legislativa asi opatrnický postup umožňuje, ale taková veřejná služba a chatrný zákon je nám i zvířatům k ničemu.