Pamětníci sice dál vzpomínají na plovárnu na čisté Ploučnici. Po boomu těžby uranu ale přišli o kouzlo plovárny i malého provinčního města. Masa betonových sídlišť narušila jeho tvář i chod. Pro 40 tisíc lidí náhle scházela infrastruktura. O koupališti ani nemluvě. Krytý bazén a zimní stadion, tak běžný v řadě jiných měst, tady hodně dlouho chyběl. Ještě delší čekání Českolipané zažívají v případě venkovního koupaliště, kam by se bez obav šli zchladit v horkých dnech.

Řadu let řešili, kam bazén s čistou vodou umístit. Co člověk, to názor. Minulé vedení města předložilo studii a argumenty, jak bazén venku spojit s tím krytým u Sportareálu. Stejné místo zvažovalo i vedení předminulé. Ostatně, zcestný nápad to až tak není. Oblíbené areály jsou i jinde u silnic a řek. Většina občanských tipů na lokality nepostrádala kus logiky. Ozývají se i ti, co nežádají jen jeden bazén, a poukazují na menší města, která se pyšní hned několika vodními areály.

Lípě by už konečně stačil jen ten jeden. Proto je slibné, že radní plánují tohoto „kostlivce“ uklidit ze skříně. V klidu a s rozvahou. Jak teď prohlásili, koupaliště si přejí v přírodě – v Dubici. U areálu, který lidé už půlstoletí, s různou intenzitou, k rekreaci využívají. Koupání v této bývalé pískovně ale roky brání toxické sinice. Město se vodu pokoušelo celou sérií neúspěšných pokusů vyčistit, postavit umělý bazén se zdrojem vody z vrtu, který tam teď plní vodou alespoň vodní hřiště.

Od stavby bazénu bývalé vedení upustilo, nicméně dokázalo využít potenciál místa, zpřístupnit ho lidem tím, že zde zajistilo zázemí pro hry nezávislé na venkovním koupání, včetně 3D bludiště a vodního vleku. Díky tomu pěkná zóna prokoukla a ožila. I bez hotového bazénu. Ten by měl přijít na svět co nejdříve. Ať tam nebo jinde. Další experimenty nejsou nutné a studie za velké peníze dráždí víc než čekání.