Komentář: Jsou oporou státu, zaslouží si vděk (i FFP3)

Přestože všichni, co v nich pracují – sociální pracovníci, sestry a ošetřovatelky z domovů pro seniory či pečovatelky z terénních sociálních služeb nejsou v uplynulém krizovém měsíci o nic méně zatíženi stresem, prací než hasiči, policisté a zdravotní sestry v nemocnicích, neskládají jim popové hvězdičky oslavné písně. Mediální pozornost a si ale nechtěně získávají až když na několika místech onemocní jejich svěřenci. 

V České Lípě mají u nemocnice odběrové místo

V nelehké situaci, kterou řeší díky improvizacím, dobrovolníkům a svému umění a lidství, je zázrak, že se stále dokáží být oporou starým či postiženým lidem. I oni, k přežití v čase pandemie a k péči o spoluobčany neměly od státu zajištěný dostatek ochranných pomůcek. Z vládní zásilky získali jen respirátory FFP2, které stačí na dva dny. Přitom stát nařídil postup a pravidla, jakým způsobem se mají osoby v sociálních službách chránit, což ale oni nemohou plnit, i kdyby sebevíc chtěli, protože pro sociální služby žádné respirátory FFP3 nepřišly. Stejně jako ochranné obleky.

Jak sami sociální pracovníci říkají, s trestuhodným zásobováním ochrannými prostředky si ještě uměli poradit. Jejich práce je těžká v normálním stavu, natož za tak nouzové situace. Mnohem těžší je proto dokázat zvládat svou profesi psychicky. Velký tlak a stres z dneška se dotýká každého z nich. Musí se snažit fungovat na sto procent, protože jsou jediní, kdo o své klienty pečuje, jsou jim „rodinou“ a kontaktem se světem.

Liberecká nemocnice přerušila testování, už ale získala další zásoby

Je obdivuhodné, že přes tíseň a potíže se nadále snaží být před nimi v pohodě, pečovat a ještě rozdávat optimismus. Nezastupitelnou roli a odhodlání lidí ze sociálních služeb, kteří jsou denně v kontaktu se seniory či hendikepovanými by měla republika po překonání pandemie náležitě ocenit, především výrazně lepší mzdou, delším časem k odpočinku nebo „výsluhou“. Bez nich by stále rostoucí skupina naší populace nedokázala důstojně žít.