Také na pendlování světem. Stali jsme se součástí globální ekonomiky, byť jen montovnami. Téměř na vše byla nějaká pilulka. (O kruté španělské chřipce před sto lety s milióny obětí jsme už nevěděli nic). Až teď, více lidí chápe, že nejsme imunní hrozbám jako nový koronavirus. Dokonce někteří zkušení lidé z oboru medicíny přiznávají, že o běžnou chřipku nejde, jak jsme se tím snažili týdny od čínské erupce utěšovat. Jejich vědomí pronásleduje i obava, že se vir neobjevil jen tak zčistajasna, ale že mu někdo pomohl, aby testoval válku budoucnosti.

Obrana je hlavní výsadou a smyslem státu. Ať proti kanónům nebo virům. O to děsivějším faktem je, že po týdnech, co se virus šíří, naši zdravotníci stále čekají na dodávky respirátorů a roušek. Nebo, že s nimi podnikatelé dokáží spekulovat, že řada nemocnic má zásoby jen na týden nebo dva, nebo že řadě lékařů už zásoby ochranných pomůcek došly. Naprosto zásadní teď proto není, že byla občanům omezena práva, ale že trvá chaos v zásobování i v testování a chybí ochrana zdravotníků, prakticky všude. Plus policistů, prodavačů a dalších. Všech, co se neschovají a jsou v první linii této „války“, zkoušky pandemií. Nepoznaný stav pak nemocnice nezvládnou.

To je nejhorší nebezpečí. Hloupě tedy zní politická prohlášení typu, že „Nikdy nezavřeme obchody s potravinami a léky“. Lékárny spíš zavřou přetížení farmaceuti a špitály zdravotníci sami, až kvůli tragickému nedostatku ochranných pomůcek onemocní. Žádnou pandemii nelze bez zdravotníků zvládnout. To jsou vojáci v této válce. Tímto směrem by měl náš malý stát upírat síly, zdroje a zájem. A s touto vizí právě tuhle svoji „armádu“ okamžitě budovat a všestranně podporovat. Není nic důležitějšího.