Dvacítka nadšenců z občanského spolku Sonow pečuje, obnovuje a restauruje památky Kamenického Šenova, zejména jeho Starý hřbitov. Ten je jakousi sochařskou galerií pod širým nebem. Každý rok tady renovují pár unikátních pomníků se sochami. K těm nejcennějším patří ty z dílny rodiny Maxů z blízkého Sloupu. Před patnácti roky se nadchli myšlenkou zastavit jejich zkázu. Oblékli si montérky, vzali kolečka, nářadí. A nejen to, svůj plán donekonečna propagovali a snažili se získat na jeho zvládnutí i potřebné peníze. Od institucí, firem či drobných dárců.

Dnes si uvědomují, že léta letí a přes jasné výsledky se těžký úkol přeci jen vleče. Za více než deset let je krásná jen necelá dvacítka náhrobků z padesáti. (Navíc i opravené křížky, schody u kostela a sklářské lavičky v okolí). Každopádně skvělá práce! Tempo je dané odborností, náročností i cenou díla. Ale po letech prý již původním aktivistům ubývají síly, proto by ze všeho nejvíce uvítali zájem nových a mladých dobrovolníků, kteří štafetu časem převezmou.

Petr Pokorný.Zdroj: DeníkJak říká duše spolku a projektu Radim Vácha, peníze budou důležité i nadále, ale nikoliv nejzásadnější. Pro rychlejší obnovu památek je hlavní získat schopné nástupce. Ovšem ty za dnešní patrioty ze spolku Sonow nikdo jiný neosloví, nesežene. Veřejnost by snahu dobrovolníků měla považovat spíš za výjimečné gesto a velké úsilí, které si zaslouží respekt, pomoc. Ne uštěpačné poznámky, které občas zazní od lidí, kterým uchování pietního místa přijde zcela zbytečné, nebo v něm dokonce vidí úlitbu církvi či Němcům.

Navzdory hloupým narážkám má práce dobrovolníků na pohřebišti dávných sklářských mistrů svůj hluboký smysl. Vlastním příkladem ukazují ostatním obyvatelům, že jim není lhostejná minulost ani budoucnost, dědictví předků, jejichž odkaz je potřeba ctít, ať už v kraji mluvili jakoukoliv řečí. I tak lze hledat své místo na zemi a v životě. Nebo také „jen“ pomáhat městu řešit údržbu a opravy památek a památkově významných partií města. A předat je dalším generacím.