Opakování podobné vraždy, dalším zničeným rodinám či chabým trestům pro pachatele ale nezabráníme tím, že na netu zakřičíme „zub za zub“. Pokud nechceme v době narůstající hrubosti a nesnášenlivosti mít z domova „Divoký Západ“, pak musíme jednat jako skuteční občané. Tedy ti, co nejsou lhostejní k nepravostem kolem sebe.

Pak je naděje na změnu k lepšímu. Přesto, že tomuto typu zločinu nelze úplně zabránit. Nebýt odbytých zákonů, nebo jejich špatného uplatňování, ubyla by některá neštěstí, i frustrace občanů. Třeba z nedávno přijaté a ke grázlům zase benevolentnější - novely trestního zákoníku.

U pravidel pro držení zbraní mají legislativci také co vylepšovat. O střelci z Volfartic lidé věděli, že je nevyrovnaný, i tak měl doma arzenál. Chybou je, že není podmínkou pro získání zbrojního průkazu důkladné psychologické vyšetření. Žadateli dává štempl jen praktický lékař. Zákon bere zdravotní způsobilost příliš liberálně. Právo na zbraň má mít jen perfektně prověřený občan.

Náprava ovšem není jen o novelách norem, nových zákonech. Je hodně i o tom, jak se k sobě chováme v každodenních maličkostech. Pokud nějaká naděje na zlepšení existuje, tak je v nás. Každý den, každou minutu.