Krokem pro budoucnost a větší porozumění zatím byla první společná schůzka na Slovance. Připravili ji strážníci, aby cizince seznámili se základními pravidly života ve městě, s jeho vyhláškami. Přišla sice jen hrstka Mongolů, ale i to už byl pokrok. Strážníci a radní v České Lípě si přejí, aby tato setkání pokračovala. Domluvili se i na propagaci oslav svátků, které letos Mongolové uspořádali, ale málokdo z Českolipských o nich věděl. Při nich ukázali jak se umí semknout a pěkně se bavit. U řady místních lidí dál stále větší počet Mongolů vyvolává obavy, což někteří projevují i nevraživostí. Mongolové, kteří založili v České Lípě rodiny o těchto svých zkušenostech a pocitech nyní hovořili. „Do jednoho pytle“ je ale umí házet jen hloupí Češi. Přiznali, že i Mongolové v rámci své komunity řeší trable s nepřizpůsobivými jedinci, kteří jim dokáží zkazit pověst.

Hlavní příčinnou obav z velké neznámé skupiny tak zůstává především neznalost tradic vzdáleného národa a jeho složitý jazyk. Tím je ovšem i čeština. A pro ty, kteří už jsou v ČR pár let nebo krátce se ukazuje být velkým hendikepem právě její malá znalost. I když výjimky v Lípě existují. Problém umocňuje poměrně častý nezájem Mongolů o překonání této bariéry. Jazyku musí obětovat více sil a času. Ovládnutí českého jazyka je pro ně klíčové, pokud uvažují o životě v naší zemi. Určitě i pro město a zaměstnavatele, kteří by se měli výrazněji podílet na jejich integraci. Bohužel, zahraniční firmy, které sem pracanty z Mongolska přilákaly za svým byznysem mají pocit, že už je cizinci stojí dost peněz a za branami fabrik si s nimi – s jejich češtinou a pobytem - má poradit město, kraj, stát. Spoléhat se jen na veřejné zdroje nemůže být dlouho únosné.