Obecné svádění nemohoucnosti na zákon je chyba. Vleklé a protichůdné rozhodování zodpovědných úředníků vyvolává vztek. O přírodu mají úzkostlivě dbát a za to jsou placeni. Jejich zodpovědnost za životní prostředí se ale v realitě vytrácí. Právě s Tlustcem, kterému už zase hrozí nová vlna destrukce, je teď spojena řádka absurdit.

Vleklé spory s ochránci a obcemi u hory dosud probíhaly kvůli takzvané výjimce ze zákazů daných k ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, o kterou požádal těžař Krajský úřad Libereckého kraje, odbor životního prostředí. Odbor, co má dbát o lepší životní prostředí, myslí si lidé. Vede ho Jitka Šádková, k ruce má i 41 úředníků. Armádu odborníků. Přesto výjimku těžařům kamene vydala s nestravitelnou obhajobou: „Odbor při svém rozhodování neshledal zákonné důvody, které by vedly k jejímu neudělení.“

Každá výjimka znamená odchylku od pravidla a tedy na ni nemůže být nárok a lze ji i zamítnout. Tito strážci životního prostředí tedy nabízenou šanci s čistým štítem nevyhovět soukromé firmě, která lámat čedič z Tlustce plánuje 25 let, zmařili. Kejkle završilo ministerstvo životního prostředí, když opět posuzovalo zda krajský úřad postupoval správně. Ač nedávno ve stejné věci ředitel jeho odboru Milan Kubíček kraj pohanil a výjimku mu smetl ze stolu, nyní ji „požehnal“.

V takové tmě se laik ztrácí a naštve. K čemu je úřad se štosy dobrých projektů, když nezabrání zničení magické hory? Politická reprezentace kraje sice vizi likvidaci kopce odmítá, ale odkazuje právě na své úředníky. Rozdíl samosprávy a státní správy je jasný. Zároveň nelze věřit, že by hejtman nebo člen rady kraje neměl vliv na aparát kraje. V konkrétní kauze „ti i oni“ vědí, že v kraji je téměř 60 ložisek stavebního kamene a je nesmysl, že by právě Tlustec byl tím nejvýhodnějším a nejpotřebnějším.