Vyšší moc v podobě drsného orkánu úřadovala v našich lesích. Jakoby nestačila sucha, přemnožená zvěř a katastrofa s broukem kůrovcem. Za takových okolností si majitelé obecních a soukromých lesů sami příliš nedokáží pomoci. K jejich podpoře by měl napnout své síly stát. Byla by to smysluplná pomoc nám všem, i těm, co přijdou po nás.
Lesům na Českolipsku poslední vichry poničily stovky až tisíce kubíků dřeva. I když například lesy města Doksy nebo Městské lesy Česká Lípa nepěstují tolik ohrožený smrk, přesto jsou i jejich ztráty vysoké. Lesníci naříkají na polovičními cenami za které nyní dřevo prodávají. Výtěžek jim pokryje sotva náklady na obnovu zničených lesů. Stát sám spravuje zhruba polovinu lesů v zemi, ale obecním a soukromým vlastníků lesů dává symbolické příspěvky, aby vůbec mohli pokračovat v péči o své stromy. Každým dnem je jasnější, že rozhodně nestačí. Soukromí správci lesů v České republice poukazují, že loňských 650 milionů korun na jejich ohrožené porosty je nepoměrně málo oproti příspěvkům státu soukromým zemědělcům, které překročily 50 miliard korun.
Státní moc nyní sice slibuje o polovinu více peněz, ale z problémů se tím lesníci nedostanou. Sami odhadují, že by bylo na obecní a soukromé lesy potřeba pět miliard. Aby přežili, aby měli na sazenice kvalitních stromů, na oplocení před zvěří, na lesnické práce. Obnova lesa není snadná a trvá dlouhé roky. Vykácené nebo větrem či kůrovcem zničené stromy musí bez ohledu na své nároky a výdaje plnohodnotně nahradit. Ne postupně, jak dříve, ale téměř naráz. Zákon jim k tomu ukládá povinnost o vysazený les se starat čtyřicet let. Zatím jen „drobné“ od státu nejsou jen náplast na ekonomické škody, ale diktátem, jakými sazenicemi, jakými druhy dřevin budou lesníci osazovat vymýcená místa. S tím ale lesníci z problém nemají, opatření rozumí. Vždyť třeba u Doks nevysadili za deset let jediný smrk. O roli zdravých lesů pro životní prostředí netřeba polemizovat. Stát by proto neměl licitovat, ale zaplatit víc.
