Každý rok je to doufání marné. Lidi kradou, když nekradou, dělají hlouposti, například se kusem skla dobývají do nefunkční pyrotechniky. Nebo si ji, nedej bože, vyrábějí sami a ještě do toho zatahují své nedospělé ratolesti.

Řečeno slovy klasika Wabiho Daňka „… lidé jsou ve své blbosti nesmírně kreativní.“ Potíž ovšem bývá, kolik problémů takový člověk nadělá. Nejen sobě, ale i těm, kdo se o ně starají, počínaje rodinou, konče lékaři. Mnozí si u toho ještě pod vlivem alkoholu na záchranáře vyskakují a napadají je.

Ta hloupost se ovšem nevztahuje jen na pyrotechniku. Nesmyslné jednání pokračuje přes nervozitu a spěch na zimní dálnici po cestě za příbuznými, nebo naopak od nich domů. Ono slavné „… to stihnu!“ nejednou končí tragicky. Na takové Vánoce, či Nový rok pak nikdy nezapomenete.

Přitom by stačilo tak málo. Držet se toho profláknutého kréda, že novoroční svátky jsou hlavně svátky klidu. Nespěchat na silnici. Nesnažit se vypít každou flašku, i tu vodu z kytek. Nehltat, aby nám pak nemuseli tahat kost či kus masa z krku. Především chovat se k sobě přátelsky a s úsměvem, nervozita je vrah. Prostě, jak se říká, lidé bděte, neblbněte. Času je dost, není kam spěchat.

Tak ať se Silvestr vydaří!