Kromě těchto pochmurných faktů a vizí, ale pandemie vyvolala vlnu solidarity, snah pomáhat bližním, vymýšlet různá řešení jak dopady tak kolosálního maléru zmírnit. Jsou to „vlny“ nebývalé lásky, pomoci druhým a tím pádné důvody k radosti. Aktivní lidé, kteří ve vyhrocených časech nepropadají zoufalství, prakticky ze všech koutů našeho regionu o tom nyní hodinu za hodinou přináší jasné důkazy. Navíc i o tom jak si umí s grácií a nadhledem poradit v obtížných problémech, v klíčovém okamžiku, kdy stát zaspal.

Druhou stranou mince, tedy opakem příběhů solidarity, laskavosti, nezištnosti a snah pomoci jsou úplně jiní lidé, co také žijí vedle nás. Ti svou frustraci proměňují ve zlá slova a vulgární výlevy. Nyní na adresu „lyžařů“ nebo chalupářů. Na sociálních sítích se pod leckterým příspěvkem nepřestávají vršit ostré dávky nenávistných štěků, výzev k udávání a také touhy po lynčování. Otřesný je i případ psaných útoků na mladíka – cestovatele ze Zákup, který je kvůli potvrzené diagnóze v domácí izolaci. Tito autoři požadují tresty, vysoké pokuty pro ty spoluobčany, co se vrátili z ciziny nebo těch, co údajně nedodržují karanténu. Nahrálo jim v tom i zjištění státu, že po návratu z Itálie porušilo 46 procent lidí.

Takovou bezohlednost jistě nelze ignorovat, nesmí být ale důvodem k vyvolávání jakékoliv formy „honu na čarodějnice“. Byť i někteří z těchto mravokárců mohou mít stokrát pravdu, že se jejich sousedé, na které poukazují, zachovali nezodpovědně, když ještě počátkem března si vyjeli „na lyžovačku“ do ciziny. A ohrozili tak své okolí. Mnohem horší jsou projevy nenávisti a výhrůžek. V tom shovívavost musí stranou. Apely na morálku u těchto lidí mnoho nezmůžeme. Páku na zastavení šíření nenávisti má jen stát – tvrdý trest.