Málokdo ovšem přemýšlí. Málokdo se pokouší analyzovat, proč jsme nespokojení. A s čím vlastně. Politikové jsou jako potulní rytíři, kteří žádný hrad nedobili a jako pěvci za nic nestojí. Ale přesto je tu nenahraditelná svoboda. Jenže dost dobře nevíme, co to je. Zda to, že se můžeme svobodně urážet a producírovat se nahatí. Nebo pouštět v televizi kromě smyslů i nesmysly. Nebo někam zalézt a myslet si, ať to za nás udělají ti druzí. Řekněte, kdo z politiky tady nepropadl?

Bylo těžké bez průpravy něco začít. Ta dobrá minulost byla zapomenuta a ta mizerná v nás zůstala. Svazáci i veksláci začali podnikat. Nějaký mravní kodex byl a zůstává k smíchu. Nikdy ho prý nikdo nepotřeboval. Čekalo se na trh jako na kouzelníka. A zůstali z toho dryáčnické reklamy kam pohlédneš a tahání vozíků ze supermarketu do hypermarketu.

Všeobecná úcta k sobě navzájem a hodnotám vzala za své v neúprosném třídním boji. Pokaždé, jak šly roky, se říkalo něco jiného. Kam zmizeli ti straničtí gaulaitři, transformovali se na demokraty? Vina zůstala na všech a nikdo s tím nechtěl nic mít. Mysleli jsme si, že cinkáním klíči zaženeme zlé duchy. Ti však vědí své a umí se vetřít i přizpůsobit.

Vina není v nich, ale v nás. Místo, abychom se snažili vše pochopit, udělali jsme ze vzdělání kopací míč. A hurá! Nebudeme se učit, protože všude píší, že je to biflování. Kam asi chodí ti snaživí donašeči, když už nemají adresu do propůjčeného bytu, kde vypravují, co slyšeli v paneláku přes zeď?

Ze 17. listopadu všichni vylezli jako postižení a ty davy přisluhovačů najednou měly dělat demokracii. Každý čekal, že je přepychová loď doveze na krásné, přímo rajské ostrovy. Ale loď nepřijela. Zůstali jsme tu na jedné hromadě. Dobří i lumpové, pracanti i zloději, lháři a vykukové i poctivci.

A máme nakonec jen dvě možnosti. Dokázat, že za něco stojíme a vypořádáme se především se sebou, uvědomíme si, že bez prosperujícího celku nic nevyhrajeme. Přestaneme balamutit a krást. A nebo? Zůstaneme v tom švejkovském klídku a budeme se divit, že je zase hůř a hůř.

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy