Paní reportérka Frouzová píše (MF Dnes 13.1.2012), že dozorce v kriminále nesmí dát vězni facku, ale synovi doma ano. Ona bita nebyla, dva dni nesměla jít za kamarádkou.

Mám daleko k tomu, abych obhajoval fyzické násilí a to ještě na dětech. Je správné, že společnost zasahuje v případech týrání. Je však možné takto zjednodušit problém? Jsou kolem nás jen hodné holčičky, které jsou potrestány zákazem večerníčku či čehosi v televizi? Ozývají se i učitelky v mateřských školách. Co si mají počít? Kromě dětí mají dbát i o malá nevychovaná zvířátka, jejichž rodiče podlehli iluzi, že báječné dítě potřebuje realizovat, cokoliv je napadne.

A co učitelé? Co tak se zamyslet nad jejich lidskými právy, paní vládní zmocněnkyně? Kolik z nich trpí a ničí si zdraví protože jsou často úplně bezmocní proti a neváhám říci parchantům, kteří dokážou okolí vyloženě týrat. Je přirozené, že policie, za určitých okolností, smí použít donucovací prostředky. Jaké mají školy různých stupňů? Jako procento vyrůstajících jedinců se ještě dnes bojí poznámek a nějaké horší známky z tzv. mravů? Co vyřešili v tomto směru vládní i nevládní zmocněnci a poradci? Nemáme i těch poradců všude přespříliš a nevyřešených problémů ještě více? Co s jedinci ve věku dorůstání, kteří vyznávají násilí? Není předním lidským právem, třeba starých lidí, aby se cítili bezpeční? Kolik zlotřilých činů ještě dětí bylo odloženo?

Základem výchovy je citlivý přístup, ale také poznání každého jedince, že jsou věci, které prostě nesmí. Je nutno je o tom poučit a možná znovu to s nimi probrat. Ale pokud to znova a znova nepochopí, je třeba trestat. Zůstává otázkou jak.

Je třeba použít škálu zákazů. Pro naprosto nepoučitelné je však na konci řady i fyzický trest. To věděl blahé paměti i Komenský již před staletími: „Odejmeš-li škole kázeň, oslábne, rovněž jako rolí nepleješ-li, chamradí obilíčko hubící roste.“ Komenský hlásá lásku k dětem i příklad dospělých. Ale u provinění zásadních, především mravního charakteru, například „pro vzpouru, když kdo poručením preceptorovým neb kohokoli ze starších zhrdaje, naschvál nečiní, co činiti má“ „tomu přísné trestání býti má.“

Začněme tedy odjinud. Vyřešme otázky související s přiměřenou kázní dětí i dospívajících všude, kde se setkávají s jinými lidmi. Kultivujeme společnost, kde lidé netýrají lidi a tím spíše děti. Vyhoďme všechny ty vymoženosti šířící sprostotu a násilí. Vyžadujme větší odpovědnost rodičů za své potomky. Snad pak nakonec, ne na začátku, už ani nebude potřeba zvláštní zákon, že pohlavek je zločin. Co tak se zamyslet nad tím, že nezletilí jsou vlastně jakkoliv nepostižitelní? A také nad tím, že když někdo ukradne 4 999,- Kč, tak vlastně jen malinko hřeší? Základ správných řešení je vidět a začínat u věcí nejpodstatnějších.

Zdeněk Pokorný, pedagog a bývalý starosta České Lípy