Kdybych nevykonával funkci starosty a neřešil problém hygieny některých našich spoluobčanů, vtipkoval bych pravděpodobně déle a „hustěji“. Když se však zamyslíte s chladnou hlavou, v jakém právním prostředí žijeme, moc to na vtipkování a humor ani není.

V minulosti jsem i na stránkách Českolipského deníku uváděl příklad jednoho domu u nás v Kravařích, na který si majitel vzal úvěr a aby se mu tento finanční vklad vrátil, začal dům (spíše místnosti) pronajímat. Když v tomto domě bylo přihlášeno přes 50 osob (pro přesnost a korektnost uvádím, že v domě byly tři garsonky), začal jsem upozorňovat všechny možné orgány a instituce na kritický stav, který může končit epidemiemi, nemocemi…

Tyto orgány a instituce mi odpovídaly dvěma typy vyjádření. Zaprvé že situaci monitorují a za druhé, že neexistuje žádný zákon, který by mohl omezovat přihlašování a sestěhovávání jakéhokoli počtu občanů do jedné nemovitosti.

Již tehdy jsem upozorňoval, že při studiu na VŠ zemědělské jsme měli předmět zemědělské stavby a součástí zkoušky z tohoto předmětu byla i znalost plochy, kterou musí mít jednotlivá ustájená zvířata.

Pro doplnění obrázku o kvalitě ubytování ve výše uvedeném domě v Kravařích je třeba podotknout, že v současné době je tato nemovitost odpojena několik měsíců jak od pitné vody, tak elektrické energie a přitom zde bydlí jak rodiče s dětmi předškolního, tak školního věku.

Při čtení vyjádření vedoucí drůbežárny na Mělnicku, v jakých že to podmínkách žijí naše slepice, by se člověk, kdyby nečetl o podmínkách některých spoluobčanů výše, jistě pousmál, neboť: „…klece jsou vybaveny přídavnými zařízeními, jako je hrabiště destička s drobivým materiálem, jejímž prostřednictvím slepice realizuje svoji potřebu hrabat a fyzicky se projevovat tak jako ve venkovních podmínkách, snášková hnízda prostor vybavený měkkou poduškou, díky němuž má nosnice soukromí pro snášení vajec jedná se o plenty v nejtmavším rohu klece. Součástí nové podoby klecí jsou také hřadla neboli bidýlka a na okraji klece pak kovové plíšky s drobounkými dírkami určené na oškrabávání a zkracování drápků, aby nezarůstaly. Každá slepice má přístup ke dvěma pítkům vody.“

Na závěr jen malý a asi i nejapný pokus o žert. Slepice nemají možnost vytvořit ghetto, neboť na to existuje unijní směrnice a zákonné prostředí. Horší je to s některými našimi spoluobčany, kteří se mohou sestěhovávat a přistěhovávat jak chtějí a dle libosti. Úředníkům na evidencích obyvatel na jednotlivých úřadech pak nezbývá nic jiného, než je k trvalému pobytu přihlásit a samosprávy si tím pádem zadělávají na problém.

A přitom již vojín Kefalín v legendárních Černých baronech (a naši zákonodárci v této rétorice pokračují) pronášel legendární větu : „Vždyť nám jde hlavně o člověka!“

Přeji veselé a radostné Velikonoce s plnou ošatkou vajec.

Ing. Vít Vomáčka, starosta obce Kravaře