Zároveň s těmito vyjednáváními se sice trochu opožděně, ale přesto, hodnotí, kdo byl úspěšný, úspěšnější a nejúspěšnější.

Překvapovalo mne a v současné době překvapuje ještě více, že jediným měřítkem úspěšnosti se stal fenomén posledního desetiletí a tím je získávání všemožných dotací. Aby bylo jasno, nevymezuji se zde proti dotacím. Ale získávání dotací jako měřítko hodnot a úspěšnosti, je dle mého názoru zavádějící a krátkozraké.

Dovolím si zde uvést pro objasnění mého pocitu z dotací jeden malý příklad. Nedávno jsme po ránu seděli v malé partičce u mě v kanceláři. Sedělo nás zde asi šest a jednou z přítomných byla i paní, mající malý krámek, ve kterém tráví 8 hodin denně. Když byla káva vypitá a řekli jsme si, co jsme chtěli, tak tato živnostnice se zvedla se slovy: „Tak já jedu vydělávat." Moje odpověď zněla: „Já jedu do Prahy pro peníze na dětské hřiště."

Čtěte také: Na jednoho obyvatele města připadá na Českolipsku 19 457 korun dotace

Jen jsem větu dopověděl, uvědomil jsem si zvláštnost situace. Na jedné straně živnostníček, který si do svého krámku na x hodin jede stoupnout, aby si vydělal na obživu a na druhé straně se jen tak „jede pro peníze". Paradoxně se pak ve společnosti vytváří atmosféra, že vše je strašně jednoduché.

Jsem přesvědčený, že jakékoli hodnocení kohokoli jen měřítkem „kolik bylo získáno dotací", je špatně. Existuje soutěž Vesnice roku. Zde je třeba jedno z měřítek (nejen úspěšnost v získávání dotací) i vytváření pospolitosti v našich obcích. Když pak čtu, co se v některých nedalekých vesnicích děje, jaké jsou mezilidské vztahy (řeší se i pomocí nože), tak si říkám, že dotací mohou mít tyto vsi přehršel a život tam až tak spokojený asi není. Přeji všem čtenářům, zvláště těm z vesniček střediskových, aby se jim v jejich obcích dobře žilo.

Vít Vomáčka, starosta obce Kravaře v Čechách