Měla to být chlouba Českolipska i okolí. Atrakce, která částečně pobavila, ale neuspokojila. Zdejší hokej končí poražen.

Jak již bylo mnohokrát řečeno, první měsíce vzbuzovaly optimismus. Tým plný zkušených jmen hnaný nováčkovskou euforií vlétl do soutěže jako parní válec. I když byla euforie po Novém roce trochu přibrzděna a klub sužoval skandál o možné prodeji zápasu s Kobrou Praha, sezona nakonec skončila nad očekávání dobře. Nicméně už na jejím konci vše v pořádku nebylo. Odvolán byl totiž mimo jiné šéf frenetických fanoušků, díky němuž si hokej v České Lípě získal pevné místo také u diváků.

Po nepříliš vydařeném druhém ročníku mezi druholigovou smetánkou tak vyvstaly první pochybnosti, zda má smysl v České Lípě druhou ligu nadále hrát. Ačkoliv nakonec sezona skončila nezdarem až po barážové účasti, problém bylo třeba hledat jinde. A to především na jejím začátku. V kádru se totiž objevila celá řada cizinců, která odehrála část přípravných zápasů. Po startu mistrovských utkání se ale z týmu vypařila jako pára nad hrncem a nesehraný tým z prvních pěti zápasů nevyhrál ani jediný.

I když se v určitých fázích ještě tým dokázal ze dna tabulky odlepit, po nevídané rošádě s Kobrou Praha (kontumace zápasu v Roudnici, smolná porážka s Řisuty v posledním kole, pochybné vítězství Kobry v Roudnici) byl nucen odehrát březnovou baráž. Zde pod taktovkou dvanácti statečných hokejistů dlouho držel naději na zázrak, kterou ovšem definitivně uhasily neskutečné chyby v závěrečné dvacetiminutovce třetího duelu.

Mnoho lidí pohybujících se kolem českolipského hokeje si po tomto nezdaru řeklo, že je to tak dobře. Ale je tomu tak doopravdy? Nebýt nesmyslných nešvárů s druhým českolipským týmem hrajícím krajskou soutěž, mohl zde působit velmi odolný a konkurenceschopný tým. Groteskní atmosféru celé situaci navíc navodil fakt, že mládežnické týmy rovněž působily pod jinou strukturou, tudíž zde nebyla ani přímá návaznost na mužstvo dospělých.

A tak se představitelům města není co divit, že už tok financí do klubu rázně zatrhli. Českolipský hokej potřebuje oddechový čas. Je třeba zapomenout na minulost a ohlížet se do budoucnosti. Využít faktu, že právě zdejší mládežnické kluby už nabídly řadě výše postavených klubů kvalitní produkty. Jedině trpělivou prací lze opět vybudovat ztracenou pověst. Snad se prosadíme opět příště.

Radek Barkman