Nevíme, že svoboda není libovůle, která může dosahovat až k hlupákům? Shánění peněz má své meze. Tak často chybí přesná a mnohdy i přísná pravidla. Diletantismus pohltil mnohé a v tomto případě i vraždil. Vzpomeňme, jak před nedávnem podivní akademici v Plzni podpořili zprofanování vysoké odbornosti na podlý kšeft.

Chrastavský incident je jiného ražení, ale plně dokresluje stav a to podtrhuji, celé české společnosti. Hemží se to jednotlivci ze všech koutů a hodností, kteří jednají špatně, až přímo pitomě. Hlava státu je mezi lidem. Ti, kteří se mají starat o bezpečnost prezidenta, by měli vědět, že svět je plný velmi všelijakých jedinců. Ochranka jako by nebyla a útočník? Naštvaný mladík, kterého napadlo, že protestovat může strefováním do hlavy státu kuličkami.

Místo, aby přinesl ceduli s nápisem: „Nemám tě rád, Klausi!", přijde s pistolkou jako by to bylo s rukama na honěnou. Pak klidně odejde a teprve po chvíli si vzpomene policie, že by se s ním měla poznat. Soudce usoudí, že hra na slepou bábu s prezidentem je přece legrace a tak mladíka Pavla Vondrouše nezadrží.

Druhý den se ve středu Liberce může producírovat jako hrdina a série novinářů a mnozí přihlížející se mohou přetrhnout. Bulvarizace zachvátila i smysl pro přiměřenost. Hledáme efekty, hrůzy a senzace, hrdiny gólů a písniček. Tak se „atentátník" hodí, aniž někoho napadne, že to je nějak šejdrem.

Mladý muž se asi cítil v té chvíli jako Jánošík: „Běžný člověk si nemůže dovolit ani základní lidské potřeby…" Nikdo mu neřekl, jak miliony lidí žili padesát let diktatur? Nikdy se nedíval u našich nákupních center jak se i dnes, v době recese, pořád nakupuje? Neviděl na silnicích davy automobilů, i když benzín je čím dál dražší? Mnohé není v této zemi dobré, ale opravdovou nouzi zde má zatím málokdo, tak jak to většina z nás znala po desetiletí. Problém je posunut do jiné roviny.

Typická je i reakce hlavy státu. Prý to vše svědčí o stavu české společnosti. Trochu podivné zjištění z úst člověka, který měl možnost českou společnost ovlivňovat jako málokdo jiný. Možná si teď i prezident Klaus připustí, že jeho proslavený trh všechno nevyřešil… Vysmívané jiné životní hodnoty se ukázaly, že nejsou tak nedůležité a beze smyslu. A pak večer na „čtyřiadvacítce" tajemník prezidenta předvedl proč tak mnozí chtějí být co nejdál od všeho veřejného. Povýšená sebejistá namyšlenost tak kontrastuje s tím, co lidé v podobných funkcích a situacích by měli reprezentovat.

V mnohém bychom měli začít prostě od začátku a stavět i trochu na zkušenostech dlouhých věků a jejich moudrosti.

Zdeněk Pokorný, profesor a bývalý starosta České Lípy