Začíná to slovy a posunky a pak to uchvátí člověka celého. Třeba i takové lidi, kteří nosí honosný řetěz na znamení moci a slávy. Takoví bývali po věky slovutní. Zaslouží si třeba Praha, kde je jedinečná sbírka krásy, snažení i věků v tak znamenité podobě a pohromadě, aby se tím řetězem pyšnil někdo, kdo sice vyleze na kdejaký kopec, ale lidsky je to chudák? A přímo ošklivý chudák? Taky někteří zákonodárci. Člověk by řekl vznešení lidé plní velkých myšlenek. Kolikrát se však dostala na povrch spíše ubohost vskutku zarážející?

Mladičká poslankyně, zdálo by se květinka a člověk ji chvíli slyší a otřese se. Vůbec ta lavina, o které mluvím, zavalila tolik žen. Kdysi jako chlapec jsem si myslel, že ženy jsou tou ušlechtilou a krásnou částí lidstva. Stačí se na chvíli zastavit v době rojení u našich středních škol a podobná myšlenka vás už nikdy nenapadne. Kolikrát vám zatrne, jak máti na ulici jedná a oslovuje svá drobátka. Kde jen se to naučily? Jako by z každé pohádky měl být neuklizený zpustlý chlív. Co na to bojovnice, nevšimly si, stále připomínají, jak ženám je podstrkován menší a menší rohlík?

Peprné slovo jako bouřka může pročistit vzduch. Ale když svět se změní v jedinou stoku, lidi to nemůže nezasáhnout a neformovat. Má milá bývalá studentka, která pracuje se zahraničními studenty, mi v době přípravy na naše vysoké školy vyprávěla, jak i mladí Rusové, kteří u nás očekávali lepší úroveň vzdělání, se podivují, jak jejich čeští vrstevníci jsou téměř všeobecně sprostí a to prý v Rusku není v tomto ohledu žádná idyla.

Jiný cizinec má od nás zásadní poznatek: „V této zemi se nikdo nestydí.“ A když se pak dozvím, jak někteří cizinci po čase konstatují, jak i vzdělání u nás je povážlivě zkorumpované, brečel bych! To je tedy ten můj milovaný český národ!

A tak sním o tom, že místo toho, že se lidé vzbouří, že mají málo ve svém městečku, vyjdou do ulic s transparenty: „Vyžeňte sprostotu už ji máme dost!“ A co učitelé, stále si stěžují, jaké poměry na mnohých školách panují a jak děti často s některými neuvážlivými rodiči, aniž si přinesli do života základy výchovy a slušnosti, mají navrch, začnou stávkovat. Jako kdyby nejdůležitější v našem životě byl jen ten knedlík a to, že zaplatíme u lékaře 30 korun.

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy