Bez svatozáře jim zůstala jen jejich sebestřednost a domýšlivost. Před nocí v televizi mudrují divné postavy jako by čímsi posedlé jako Boris Šťastný či tajemník z Hradu. Spižírna je vyjedena a my vymetáme pavučiny. Divně hospodaříme a plevel bují. Přitom máme plná břicha a denně se konají přehlídky otylých. Kdekdo chce být snobem, ale často na dluh.

Mnozí si myslí, že smyslem života je limuzína a očividně předstírají, jak mám všechno. Málo se říká, nebylo by to in, že musíme změnit způsob života. Více myšlenek a více kaviáru. Kdekdo se vysmívá škrtům a téměř nikdo neví, že budeme platit zase jen z úroků 80 miliard Kč.Co tak si rozvést co všechno by za ně bylo? Jsme hauři, dokud nám někdo něco dá, či půjčí a pak po nás potopa.

Mnoho lidí láteří, protože se máme vypořádat s církvemi. Ale téměř nikdo neví a tak neláteří, že za dekontaminaci naší bývalé uranové těžby, kdy jsme hlavně v zájmu cizí mocnosti napouštěli útroby země kyselinou sírovou, zaplatíme, a to v době až přesahující polovinu tohoto století, přibližně stejnou částku. A tak si zase budeme říkat Čest práci. Národ se rozžehnal s komunismem tak dobrotivě.

Po všem utrpení velkého množství lidí (byli i tací, co lízali smetanu) a ponížení i tupém diktátu ve všem a stále, zní vše trochu jako pohádka. Najednou jsou zase tady. Utopený vylezl z rybníka a nic se nestalo. Dvě třetiny našeho lidu obecného si doma grilovalo či s otevřenou pusou sledovalo svůj seriálek a zatím soudruzi se snažili u volebních uren.

A tak minorita, z dějin to dobře známe, opět bude mávat svými praporečky. Levicová politika je legitimní. Firma spojená s celou érou a aférou komunismu se zapsala do historie převážně černými a krvavými barvami a měla zmizet! Ti, co takto hlasovali, se ztotožnili i s neodstřiženou minulostí hrůz a násilí. Stejně i s útlocitnými řečmi o diktatuře a pohromě, jakých v dějinách zase tolik nebylo, v severní Koreji.

Na všech stranách chybí osobnosti, které tvořivě myslí a mravně žijí. Bez nich je i politika jen smetiště, na němž občas vyroste pampeliška. Politika není exhibice. Jako každý nedá góly, stejně ne každý má předpoklady vůbec vědět o co jde. Nepustíme kdekoho, aby řídil lokomotivu, ale města, kraje a stát?

Půlstoletí (začalo v roce 1938) se v této zemi demolovali ti, kteří se nechtěli smířit ani s nacismem, ani s komunismem. Dokonce preventivně i ti, kteří nic nečinili a případně by je to mohlo napadnout. Je charakteristické, že převážná část těch, kteří bojovali s fašismem, skončili v teroru komunismu.

A většina? Byla vychovávána v poslušnosti. Ideálem bylo stádo stále školené, stále mávající a přikyvující. Čtyřicet let se prováděla selekce. V České Lípě o tom, kdo půjde na vysokou školu, rozhodoval soudruh Zezulák ze Svárova. Na některé obory se přihlášky podávaly půl roku předem, aby je mohli na OV KSČ tvrdě prokádrovat. Chybí nám osobnosti. Dnes máme sklizeň a bude trvat dlouho. A ti, kteří se neodřekli viny, jsou zase na scéně. Co asi napíšeme do naší historie?

Zdeněk Pokorný, profesor a bývalý starosta České Lípy